od 15.11.2018
V pět ráno nás budí obsluha busu – jsme na místě. Hned při vystupování na nás volá místní týpek “Planeta Azul”. To je místo, kam se máme dle instrukcí dostavit na sraz s guidem. Řidič chce za svezení 5 dolarů, tak hned jedeme a cesta trvá jen krátce. Místo je to opuštěné u docela pěkného, ale hlučného dálničního mostu. Vzhledem k brzké ranní hodině je tu ještě zavřeno. Posedáváme tedy před vchodem na zemi.
Asi za hodinu přijde konečně vysvobození. Nějaká paní nás pouští dovnitř a jdeme si lehnout na hamaky (Ha, konečně si to slovo pamatuju!). V osm nás budí na snídani spolu s další (ekvádorskou) dvojicí, která asi mezitím dorazila. Chvíli čekáme a už nás vyzvedává guide. Zastavujeme ještě na jednom místě a nabíráme další tři lidi. To mi prve ani nedošlo, že se do toho auta vejde řidič + sedm pasažérů, ale vlastně to na počet sedadel odpovídá, i když zrovna já sedím na takové vachrlaté židličce uprostřed. Čekají nás dvě hodiny jízdy “na konec světa”. Zjišťujeme, že až na jednoho Itala jsou všichni ti čtyři turisti místní (i když jedna z nich žije dlouhodobě v New Yorku), což nás udivuje. Všichni mluví španělsky a zdá se, že ten řidič anglicky v podstatě nic neumí, z čehož tedy nemáme pražádnou radost a jsme trochu vystrčení z diskuze. Doufáme, že ten pán je opravdu jen řidič a ne official bilingual guide, kterého nám slibovali. Po dvou hodinách jsme konečně na místě. Dostáváme rovnou oběd, z čehož jsme náležitě zmatení, protože původně měl být až v Bamboo lodge. Ještě registrace a už konečně vyrážíme lodí dovnitř Národního parku Cuyabeno. Přebírá si nás jiný guide Diego, který naštěstí mluví anglicky. Svištíme asi 23 kilometrů po vodě do džungle daleko od civilizace. Motorboat maká a občas přejíždíme popadané kmeny jako buldozer. Je krásně a cestu si užíváme. Najednou, když už jsme skoro u cíle, stojí přes cestu dvě lodě napříč řekou a průjezd je zablokovaný.
Na startu jsme zaslechli cosi o nějaké nestandardní situaci a toto je prosím ono. Většina diskuzí probíhá ve španělštině, ale z toho, co jsme stihli pochytit se jedná o jakousi “demonstraci” či stávku. Obyvatelé místní džungle (prý tu žijí již 7 000 let = nejstarší obyvatelé planety) se právě dnes poprvé rozhodli, že chtějí víc peněz z místního turismu. Do teď to fungovalo tak, že si cestovky pronajímali od domorodců lodě, ale oni od teď chtějí víc – podíl na zisku těch cestovek či co. Skupina protestujících sedí na břehu, další blokují loděmi průjezd a proti nim několik lodí s nevinnými turisty. Skrz pouštějí jen ty, kdo jim podepíší nějaký papír, zřejmě přislibující finanční odměnu. Náš guide ani lodivod, ale podepsat nechtějí, takže tu trčíme dvě, možná tři hodiny a nevíme, co se bude dít. Ještě že nás nenechali čekat o hladu! Spekulujeme, že tu možná budem do rána nebo že se budem muset vrátit do města nebo zaplatit nějaké peníze nebo tak… Každopádně už je to pěkně otravné, sedíme téměř bez hnutí v loďce a čekáme, co bude. Vlastně si nás vzali tak trochu jako rukojmí. Po nějaké době se dozvídáme, že snad šel někdo pro nějaké potvrzení o platbě, které těm domorodcům ukáže, a to jim snad bude do zítra stačit. Zástupci domorodců i cestovek spolu diskutují, smějí se, ale občas je debata vážná. Na nějakou rvačku to však naštěstí nevypadá. No, konečně! Můžeme projet! Už jen pár minut a vystupujeme.
Jdeme pár minut džunglí, ukládáme si věci do chatiček a jdeme zase zpět do lodi, na západ slunce. Jedeme do laguny, kde je kotel turistů a na západ slunce už je bohužel stejně pozdě, i když krásně barevné nebe ještě zachytíme. Jdeme se tedy alespoň vykoupat, dokonce dvakrát. Nemůžeme se ale zbavit trochu zvláštního pocitu, jestli nás pod vodou něco nepozoruje.
Následně se vracíme na večeři. Špagety boloňese! Hurá!!! Dočkala jsem se! Jen ten Ital moc nadšený není, prý to není jak u nich doma 🙂 Na závěr máme už známý dezert v podobě naloženého ovoce. Následně dostáváme nového guida na zbytek pobytu. Je to zapálený chlapík, který se snaží vše říkat španělsky i anglicky. Omlouvá se za dnešní nepříjemnosti. Dostáváme (zřejmě standardní) welcome drink (něco ostřejšího asi s džusem) a navíc ještě jako omluvu dvě lahve chilského vína do skupiny. Z jedné se napijeme, ale diskuze probíhá vesměs ve španělštině, tak jdeme vcelku brzo spát. Přece jen jsme po té minulé noci a náročném dni znavení.
