od 17.11.2018
Ráno vstáváme po páté a ještě před snídaní vyrážíme lodí na brzkou ranní výpravu při východu slunce. Je vlhko a moc zvířátek se neukazuje. Bohužel jsem rozespalá zapomněla foťák, tak dokumentuje jenom Spíídy na mobil. Hned ze začátku vidíme parádní scénu. Kajmana na břehu, jak se cpe rybou. Wow! Pak ještě nějací ptáčci a snad jeden delfín, který se ukázal jen na mžik, a jedeme zpět.
Ještě si dáváme skoro hoďku šlofíčka a v osm jdeme na snídani. Tentokrát smažený “corncheese” – místní slaný sýr obalený ve strouhance + polovařené vajíčko (tuhle úpravu moc nemusím, ale snědla jsem to). Spíídy si jistě pochutnal a dal si i kafe. Kafe si tu Spííďák nemůže vynachválit a dává si ho denně. Bohužel spolu se snídaní začíná pršet jak z konve. Na návštěvu místní komunity bohužel nejdeme, jak bylo původně v plánu, protože zřejmě s odkazem na ty aktuální neshody není jisté, zda by nás tam vůbec přijali. Domlouváme si sraz na 10:00 a jdeme zase odpočívat. Jelikož v 10 stále prší, tak jdeme jen omrknout situaci a zjišťujeme, že náš guide tam zapáleně něco řeší s někým z místní komunity. Vypadá to na zuřivou diskuzi o dolarech, tak jdeme radši zpět do postele. V půl 11 přichází oficiální “doporučení”, že se před obědem nikam nejde, protože prší (a protože se nikomu kromě nás nikam nechce), tak dál zevlíme. Spíídy jde dolů na hamaky a prohlíží si knížky o zvířatech. Já ležím v posteli a rovnám si záda. Skupinu jsme bohužel nechytli úplně ideální. Jsou to milí lidé, ale z města (většinou teda místňáci) a je to na nich strašně znát. Mají enormní problémy s chozením v lese a v bahně, pořád v přírodě křičí, takže všechnu zvěř plaší a podobně. Už nám hlavně ten hluk leze trochu na nervy. Asi za hodinu nakonec místo oběda přichází nečekaný pokyn vyrazit do lesa. Během pár minut jsme ready a vyrážíme na krátkou asi hodinovou vycházku. Učíme se vyrábět náramek z místní rostliny, kdesi zahlédneme ve výšce opice, ale dohnat se nám je vzhledem k naladění, rychlosti a schopnosti skupiny bohužel nepodaří. Po obědě odpočinek a ve tři vyrážíme na paddle kanoe do spěšl laguny.
Místňáci jsou líní, moc nepádlují a ještě ke všemu křičí jak na lesy, takže plaší všechny ptáky kolem, a že jich tu je! Spíídy už se neudrží a trochu skupinku utišuje a usměrňuje, moc to ale nezabralo. Pozorujeme kotle ptáků, skáčou kolem nás ryby. Pádlujeme čím dál užším prostorem až asi 100 metrů před lagunou už prostě dál nemůžeme. V cestě nám stojí hodně klád, přes které se s loďkou nedostaneme, vodou je to prý nebezpečné kvůli elektrickým úhořům a po souši prý moc náročné. No, škoda, že je tu taková skupina, v jiné sestavě bychom třeba nějakou průchozí variantu našli. Mimochodem ty dvě Američanky ráno odjeli spolu s Italem, oproti tomu ti dva mladí Ekvádorci si pobyt oproti předpokladům naopak ještě o pár dní prodloužili a přidal se k nim i ten týpek z Normanských ostrovů, který má dnes narozeniny. Pádlujeme zpět, abychom konečně stihli západ slunce. Dokonce pár minut před západem potkáme Denise na motorboat, který nás kousek popoveze. Bohužel ale západ slunce opět nestihneme. Ještě jsme ho tu pořádně nezažili ani jednou. Čekáme do tmy a jdeme pozorovat kajmany. Objíždíme pevninu a za chvíli se ocitáme hned vedle úžasného kajmana, který se nám ukazuje v celé své kráse. Je úplně paralizovaný a poměrně dlouho nám pózuje na jednom místě. Wow, jsme úplně unešení. Spíídy to točí na kameru. Tohle je nejlepší pozorování, které jsme tu zatím zažili. To se povedlo! Guide ještě slibuje jeden “small adventure”. Odpojujeme dočasně paddle board a na motor boat plujeme do jednoho zákoutí, kde na nás čeká spousta svítících oček. Obrovská skupina kajmanů! Jsme nadšení. Pak už hurá zpět, kupujeme si pivo a jako první čekáme na večeři, tak asi působíme hladově. Ten ostrovan dnes slaví třicetiny, takže dostane od místních dort a my všichni ho pak společnýma silama zbaštíme jako dezert. Ve dvě ráno se sami budíme a za tmy jdeme zcela na vlastní pěst fotit, natáčet, pozorovat a poslouchat nahoru na “vodní věž”.
