od 19.11.2018
Vstáváme v šest ráno, bez snídaně děláme check-out a necháme se taxíkem hodit na Terminal Nord. Z pohledu dnešního programu jsme se včera ubytovali skvěle, aniž bychom to měli nějak pevně pod kontrolou, trochu pomohla i náhoda. Na autobusáku zjišťujeme, že Mitad del Mundo je blíž než jsme si mysleli, tak pokračujeme dalších 10 kilometrů taxíkem za 10 dolarů, ať nemusíme čekat na autobus. Na místě jsme ještě před otvíračkou, tak jdeme do nedaleké hospůdky na snídani. Pak ještě pozorujeme místní školní průvod a hurá na rovník – do středu světa – nejnavštěvovanější turistickou atrakci v Ekvádoru. Úschovu zavazadel mají přímo v tom největším monumentu, což nás dost překvapuje. Ukládáme tu velké batohy a jedeme výtahem nahoru na vyhlídku. Fotíme se jako správní turisti přímo na rovníkové čáře, procházíme všechna možná místní muzea a atrakce (škoda, že je zavřené planetarium), jdeme do muzea piva a čokolády, nakupujeme suvenýry, Spíídy pořizuje poslední foto a video dokumentaci. Jsme tu už od otvíračky, máme tedy zdánlivě dost času, ale čas tak kvapí, že nakonec poslední den stejně nestíháme, což se ostatně dalo předpokládat, protože je to tak vždycky…
Ani nemáme čas jíst nebo pít. Spíídy chce ještě vidět takové to točení vody na rovníku vpravo a vlevo podle toho, na jaké jste zrovna polokouli, i když je to zdá se celé nějaký fejk, jak píšou tady v oficiálním muzeu. No, tady v areálu se k našemu překvapení nic takového nekoná. Prý snad někde venku. Upalujeme tedy ven, ale nikde nic. Prý by to mělo být 10 minut chůze odsud. V dobré víře sjednávám taxíka, ať nás tam hodí, ale kvůli jazykové bariéře se špatně pochopíme a on nás proboha veze jinam! Ach jo! My přitom už nemáme ani vteřinu času nazbyt… Taxikář ukazuje na nějaký kopec, který se prý jmenuje jako ten název, co jsme mu řekli. Ach jo, to není ono. Teď jsme ztratili kupu drahocenného času. Za chvíli musíme na letiště. Necháme se hodit zpět k Mitad del Mundo, platíme tomu zmatenému taxikáři 5 dolarů a pěšky upalujeme tušeným směrem. Nikde nic, už to vypadá, že to fakt nedáme, když tu najednou vstup do dalšího “areálu rovníku”. Sláva! Valíme dovnitř, kupujeme si každý vstup za 4 dolary a prosíme pána, že chceme strašně rychle vidět jen to točení vody. Napřed trochu nechápe a vysvětluje, že v ceně je celá komentovaná prohlídka, ale na tu my bohužel nemáme čas. Nakonec pochopí a vede nás k té vodě, kde to zrovna ukazují nějaké jiné skupince. Sláva, to jsme přesně chtěli! Nemáme ale bohužel čas se tady rozhlížet. Spíídy říká, že je to asi nějaké fejkové unofficial muzeum, ale i tak bychom si ho rádi prošli, když už jsme tady. My ale musíme valit na letiště! Odchytáváme taxík, prý za 40 USD na letiště. To určitě! To je fakt děsně předražené! Ukecáme to na 30, na víc není čas a už frčíme! Google nám automaticky avizuje nějaké zpoždění letu, Spíídy to má i v e-mailu, ale ani tak se na to nedá spoléhat. Naštěstí na check-in dorazíme včas. Letadlo nám neuletí! Hurá! To byl zase stres… Spíídy si ještě kupuje na letišti svetr a tričko na památku a už letíme Quito – Bogota – Londýn – Praha. Naštěstí i ten dlouhý let do Evropy utíká nad očekávání dobře. Většinu cesty totiž spíme.
A je to! Spíídy finalizoval svou “korunu světa” – návštěvu všech pěti kontinentů. Třeba někdy klapne i ta Antarktida 🙂 Mě ještě chybí dva kontinenty – Severní Amerika (vidím to na národní parky na západním pobřeží USA, což mi Spíídy ostatně už přislíbil) a Austrálie (prý by možná mohl klapnout nějaký ostrov v Oceánii :-). No, uvidíme…
