od 6.11.2018
Ráno jdeme na snídani hned v sedm. Dost lidí už tam sedí, ale stejně chvíli čekáme. Snídaně jak pro krále. Asi vypadáme hladově. Mísa ovoce s mlékem, müsli + jogurt + sýr (!) a na závěr ještě bulka s volským okem. Ani to do sebe nemůžeme všechno nasoukat. Pak rychle dobalíme, bereme lunch box a cca 8:15 vyrážíme. Podle popisu napřed ke knihovně, za kostelem dolů, a pak zase nahoru, nahoru a nahoru… Je docela teplo, svítí sluníčko, krásné výhledy. Cesta je solidně značená, trochu víc bloudíme jen jednou. Cestou občas zastavujeme, fotíme, svačíme, prostě si to užíváme. Občas taky sotva funíme, ale hlavní je, že pořád pokračujeme. Ještě kolem vodopádu a po větší cestě pořád nahoru. Okraj kaldery už se zdá být nadosah. Ještě pár kroků a jsme tam. Obrovská kaldera a uprostřed nádherné jezero. Oběd, fotky, časosběry. Úžasné místo. Kempíme tu asi hodinu a pak máme dvě možnosti: buď vlevo kolem jezera (cesta trvá asi 3 – 4 hodiny a vede přes nejvvyšší bod, který má asi 3 900 metrů), a nebo vpravo (cesta trvá asi hodinu až hodinu a půl a vede přes 3 800). Volíme tedy nakonec kratší variantu, ať se dnes před tím zítřejším výstupem úplně nevyřídíme. Ty metry už přece jen nejsou takový rozdíl.
Cesta je příjemná, v podstatě po vrstevnici, široká pěšinka. Po chvíli ale bloudíme ve srázu a už se nám zdaleka nejde tak dobře. Šplháme nahoru krpálem k původní cestě a dáváme bacha, abychom se někam neskulili. Konečně vidíme vesnici! Náš hotýlek je hned druhý napravo. Jdeme se ubytovat a zrovna jim nejde elektřina, takže nemůžeme platit kartou, používat wifi ani se mýt v teplé vodě. Uvažujeme o sestupu dolů k jezeru, ale celý výlet je tak na dvě, možná i tři hodiny, což už je na nás dneska vzhledem k zítřku moc. Ležíme tedy v posteli a čekáme, až konečně pustí elektřinu a my se budeme moci opláchnout. Sláva! Teplota vody je nakonec přijatelná, ale mohla by být klidně vyšší. Večeře je zase v sedm, tak do té doby zevlíme a odpočíváme. Síly budeme potřebovat… Spíídy užírá popcorn z lunch boxu a občas mi i nabídne. Večeře je moc dobrá, opět vícechodová – polévka a pak kuřecí stripsy s hranolkama. Mňamka. A ten sladký mátový čaj! Škoda, že ho je jen jeden hrneček, vypila bych klidně litr. Pak děsně dlouho čekáme na paní “z recepce”, která umí anglicky, ale strašně dlouho s někým telefonuje (asi náročný zákazník). Po nějakých dobrých 15 minutách se nám konečně může věnovat. Ptáme se na co nejdřívější ranní bus – prý jede až 8:45, což je pro nás trochu na hraně. Informace, které máme z více zdrojů se rozcházejí, takže těžko říct, co vlastně platí…
