od 9.11.2018
Ráno si dokupujeme snídani přímo v hotelu a dostáváme neplánovanou slevu pro ubytované. Máme pečivo s marmeládou, míchaná vajíčka, domácí džus a černý čaj. Něco po deváté si jdeme pro kola. Místní týpek Marcelo nám detailně popisuje prvních 18 kilometrů. Samé vodopády a atrakce. Čeká nás zajímavý den. Prvních 16 kilometrů k místnímu hlavnímu vodopádu Diablo nám platí servis kol, pak už se musíme případně starat sami. Vyrážíme podle mapičky a cesta vede převážně z kopce. Bohužel tedy přímo podél hlavní silnice s náklaďáky a autobusy, což není zrovna příjemné. Spíídy chce objevit nějakou novou cestičku, ale protivná paní na nás haleká a štěkají tam psi, tak se radši vracíme na hlavní. Tady vůbec člověk pozná podle naštvaných čoklů, že se odchýlil od obvyklé turistické trasy či leze, kam nemá. Míjíme vodní elektrárnu Agoyán a zastavujeme u “canopy”.
Za 10 euro na osobu nás přivážou “vleže na břiše” na takovou “lanovku” a pojedeme po laně nad vodopádem asi 300 metrů. Dostáváme oba dva do ruky GoPro (dalších 10 dolarů za půjčení – Spíídy totiž na tu svou nemá redukci do ruky) a vzájemně se natáčíme. Chvilka napětí a už frčíme přes údolí. Juchůůů! Na buginách sem přijela nějaká velká skvadra. Zdá se, že je to teambuilding místního Nestlé. Chtějí se s námi fotit. Zpět přes údolíčko jedeme s částí z nich v kabince. Pak nám místní slečna ukazuje naše videa a nahrává je do mého telefonu. Platíme jí celkem 30 dolarů za canopy i videa, ale ona napřed tolik vůbec nechce, tak jí musíme vysvětlovat, že jsme ještě neplatili ani vstup. Asi kvůli té bandě z Nestlé vznikl trochu chaos. Pokračujeme dále a občas se míjíme s dalšími turisty. Jsou to vlastně pořád ti samí lidé, dokonce potkáme i ty dva Švýcary z Chimboraza.
Jen první tunel se projížděl, ostatní se objíždí zprava. Podjíždíme pod skálou, ze které tak trochu prší a děláme tu kraviny. Další vodopád – nějaké fotky a videa – a už jsme u hlavní místní atrakce – Pailon del Diablo (“Ďáblův kotel”). Napřed jdeme na oběd. Denní menu tu stojí pouhé tři dolary na osobu + cola. Kola máme zamčená na řetězu a v klidu sestupujeme dolů k vodopádu krásnou džunglí. Vodopád je úžasný. Voda stříká do všech stran, tak natáčíme “vrtulku”. Nakonec zjišťujeme, že se takovou úzkou jeskyňkou dá prolézt až za vodopád. Tady to teprve panečku stříká. Běháme a natáčíme se za vodopádem, až jsme komplet durch mokří, stejně jako mnozí další. To jsme se teda vyblbli. Převlékáme se alespoň částečně do suchého a vracíme se nahoru.
Už je po třetí hodině. Ten čas teda letí. Původní plán byl dojet kolem čtvrté do Puyo a poptat se tam na kajaky na řece Puyo (prý je to WWII, ale “naše” cestovka to vůbec nedělá). To už se tedy určitě nestíhá. Jdeme se tedy podívat na Ďáblův kotel ještě shora. Pak sedáme na kola a pokračujeme další dva kilometry směr Puyo, kde je další vodopád a dá se tu i koupat. Sem žádní turisti nedojedou, jsme tu sami. Platíme vstupné dolar na osobu a scházíme dolů k řece. Vodopád taky moc pěkný. Žádné přírodní bazénky na koupání ale bohužel nenajdeme. Jediné, co tu je, je “menší než vana u Kalátů”, jak trefně poznamenal Spíídy 🙂 Strkáme tam aspoň nohy, voda je překvapivě teplá. Je po páté hodině, tak stoupáme zase nahoru, sedáme na kola a jedeme zpět k Pailon del Diablo. Doufáme, že tam potkáme nějaký bus, který nás hodí zpět do Baňos. Hned první dodávka, které se ptáme, je trefa do černého. Jen musíme počkat, až sežene další lidi.
Dáváme se do řeči se sympatickými Američany, kteří jsou na tříměsíční cestě po Jižní Americe. Řidič ještě zajíždí ke druhému vchodu k vodopádu, kde se snaží nabrat další zájemce. Jedeme na uzavřené korbě zpět do Baňos. Už je tma. Vracíme kola a jelikož je dost pozdě, tak nemáme moc manipulačního prostoru na plánování. Rádi bychom na super vychytaný caving, kde jsou však potřeba minimálně tři lidi a nikdo kromě nás se zatím bohužel nepřihlásil. Domlouváme si tedy v “naší” cestovce MTS ADVENTURE na zítra dopoledne canyoning a na odpoledne tandem paraglide. Dnes byl parádní den. Zatím nejlepší za celý Ekvádor. A že těch vyvedených už bylo 🙂
V noci mě nečekaně pěkně poštípali nějací komáři. Budu muset začít používat repelent. Tady jsme ještě 1800 metrů nad mořem, ale v džungli to bude horší.
