od 29.12.2019
Ráno vstáváme brzy a vyrážíme na celodenní pěší výlet do WADI TIWI. Cesta autem je tu dost dramatická. Úzké uličky, strmě nahoru, občas dolů. Spousta aut v protisměru, kterým se téměř nedá vyhnout. Konečně parkujeme, i když jsme to napoprvé přejeli. Zpočátku je cesta dobře značená místní turistickou značkou, přes řeku pak trochu bloudíme. Díky Mapám.cz cestu zase dohledáme a stoupáme nahoru. Naše cesty se na chvilku lehce rozdělí a zrovna v ten moment bohužel události naberou nečekaný spád…Spíídy se rozhlíží, kde asi jsem, nekouká pod nohy, ujede mu to po šotolině a padá… Já slyším jen křik a pak hrozivé ticho. Spíídy zakřičí, udělá kotrmelce ze skály a je vystrašený, že mu teče krev, snad dokonce ze zad. Oba zažíváme dlouhé vteřiny zděšení. Já z toho, kam Spíídy dopadnul a v jakém je stavu, protože ho v první chvíli vůbec nevidím. On má šok z toho pádu a děsí se, co má všechno zraněné. Nakonec začne volat, že mu teče krev a mě se trochu uleví, že je aspoň při vědomí.
Běžím k němu po šutrech a málem se taky přerazím. U Spíídyho všude krev po zemi. Záda má naštěstí jen sedřená a politá kafem, které nesl venku na batohu. Nicméně nejhůř dopadly ruce. Na pravačce má rozseknutou dlaň, na levačce prsteníček. To bude na šití. Ach jo, nakonec to ještě dobře dopadlo, ale dovolená je pokažená. Na seakayaky ani potápění už to nevypadá. Vracíme se tedy krkolomně zpátky k autu a jedem do Tiwi k doktorovi. Doktoři i sestry umí skvěle anglicky a jsou strašně milí a profesionální. Spíídyho prohlédnou, ale řeknou, že by bylo lepší jet do Sur na rentgen. Ruce tedy předběžně ošetří, píchnou Spíídymu tetanovku a jedeme do další nemocnice. Ještě že nám doktor ukázal na mapě přesné místo a nebudeme to muset hledat. Veškeré řízení je teď na mě. V SURu je veliká nemocnice a moc nevíme kudy kam. Na sanitce je místo červeného kříže červený srpek měsíce.
Napřed platíme 7 OMR za registraci, potom dalších 40 OMR jako zálohu na ošetření. Spíídy je hned na řadě a ujímá se ho milý doktor s milou sestrou. Dokonce mě při zákroku nechávají uvnitř za plentou, ale mě se dělá trochu slabo, když vidím tu krev a ránu, tak radši čekám venku. Na rentgen ani nejde, doktorovi se zdají prsty v pořádku. Končí nakonec asi se čtyřmi stehy na levačce a asi osmi stehy na pravačce a taky s léky na bolest. Jedeme do lékárny, pak na jídlo a pak hledáme ubytování v hotelu aspoň na dvě noci. Nakonec vyhraje Leading Wings Beach Apartments. Za 30 OMR na dvě noci. Spíídy je nemohoucí, tak musím vše zařídit, nanosit tašky (ještě že mi pomůže obsluha hotelu), pak Spíídyho myju ve sprše. To je taky docela zážitek. Zrovna to vyšlo tak, že jsme do té nemocnice jeli snad nejšpinavější za celou dobu. Když konečně oba ležíme čistí a v rámci možností spokojení v posteli, oběma se nám uleví.
