od 1.1.2020
Chceme z toho našeho posledního dne v Ománu ještě něco “vytřískat”, ale vzhledem k tomu, že Spíídy není zdravotně způsobilí, tak see kajaky to nebudou. Plánujeme tedy komerční výlet za delfíny, na který bychom za normální situace určitě nešli a připadáme si mírně nepatřičně. Na začátku vzniká v přístavu trochu chaos, ale nakonec každý najde svou loď. Na lodi fouká, tak si beru bufíka.
Jedeme daleko do moře, napřed je taková počáteční nejistota, ale nakonec na delfíny opravdu narazíme a pozorujeme je, jak skáčou nedaleko naší lodi. Není to úplně náš šálek kávy a tak to i vnímáme, ale v dané situaci to bylo OK.
Dále vyrážíme směr Bimmah sinkhole, kam já řídím. Je to krásné místo ideální na koupání a plavání. Místní ženy jsou v hidžábu, já si beru normální plavky jako správná západní turistka. To je na tomhle místě ok.
Pozoruji nějaké týpky, jak se snaží vylézt na protější skálu a skočit z ní dolů. Kupodivu se jim vůbec nedaří tam vyšplhat, tak to jdu ze zvědavosti zkusit taky. K mému velkém překvapení je to vcelku jednoduché lezení, asi tak obtížnost 4. Vylezu v klidu nahoru, skáču do vody asi ze 4 metrů a máme z toho srandu, že jsem ty týpky v klidu “přelezla”. Ti asi zírali :-D. Když se dostatečně nabažím koupání (Spíídy čeká na břehu), tak sedáme opět do auta. Potkáváme u cesty velbloudy a osla, v autě paříme a pouštíme si hudbu. Jedeme se s Ománem rozloučit na Bandar al Khairan viewpoint.
Původně jsme tu chtěli na seekayaky, tak to tu aspoň pozorujeme z výšky. Je tu krásně. Točíme roztomilou závěrečnou “vrtulku”, kterou Spíídy začíná slovy něco jako “Klidně něco říkej, v tom finálním videu to stejně nebude.” Načež já zcela spontánně vystřihnu takový rozlučkový proslov, že si své místo ve videu nakonec vysloužil 😀 Nakonec nezbývá než umýt a vrátit auto a vyrazit na letiště směrem zpět do ČR.
Omán byl opět netradiční a úplně jiný zážitek než všechny předchozí. Sice je člověk na blízkém východě, ale celkově je tahle země hodně příjemná. Sem se snad ještě někdy vrátíme.
