20.12.2019

Ráno prvně snídáme v divočině. Zprovozňujeme naše kempingové vybavení, je to pohoda. Pak jedeme do Malého Snake Canyonu s tím, že si nejsme úplně jisti počasím. Za deště se totiž do wadis nesmí, protože mohou přijít bleskové povodně. Dokonce i když prší někde dál. Data zrovna nefungují, takže si nedokážeme načíst předpověď počasí, ale mraky vypadají všelijak. Dle knížky máme informace, že by se mělo jít buď nasucho nebo s nohama max po kotníky ve vodě, a že je to easy family walk. Když dorazíme k wadi, tak zjišťujeme, že jí teče potok. Váháme, zda pokračovat, tohle na family walk nevypadá. Kaňon je nádherný, tak přecejen pokračujeme dál, ale neustále kontrolujeme oblohu a možné únikové cesty.

Ujdeme asi 500 metrů a rozhodneme se vrátit, abychom zbytečně neriskovali. I tak si tu srandu užíváme a brodíme se oblečení ve vodě chvílema snad až po pas. U vstupu potkáváme Kanaďany s malou holčičkou, kteří to za těchto podmínek vzdali. Říkáme si, že se sem třeba ještě vrátíme, až voda opadne, a jedeme hledat Velký Snake Canyon a jeho feratu. Hledání nám nečekaně zabere dobrou půlku odpoledne, ale výsledek se bohužel nedostaví. Napřed bloudíme autem a potom váháme přímo při dohledávce té feraty. Jdeme dolů kamenitým svahem, pod námi se rozprostírá Snake Canyon.

Bohužel se nám začátek feraty najít nepodaří. Vypadá to, že už není funkční. Na protější skále vidíme jen část železa. Škoda, no. A ještě to stálo tolik času. No, nic, nedá se nic dělat, pokračujeme dále. Cesty jsou tu brutální. Ještě že máme teréňáka. Řízení samo o sobě je tady docela zážitek. Občas se cesty zdají být komplet nesjízdné, někdy cesta prudce stoupá, že ji skoro nemůžeme vyjet, nebo klesá tak, že máme strach, že nedobrzdíme. Bereme zase stopaře. Konečně jsme zpět na asfaltce na Shorfet Alalamin, kde si najdeme další ubytovací plácek a jdem se zeptat do nedalekého hotelu, jestli nám dají něco k jídlu. Standardní večeře bohužel ještě nevaří, tak si dáme napůl jednu tomatovou polévku a každý svůj sendvič. Následně se chceme vrátit zpět na ten piknik spot na spaní, ale je příšerná zima a mlha, že nevidíme na krok. Máme veliké obtíže s orientací, nakonec se nám ale podaří se ubytovat nedaleko nějakých místňáků, kteří sem přijeli o víkendu zapařit. Docela by mě zajímalo, jak taková party probíhá, jestli fakt nepijí alkohol. Až ráno jsme zjistili, že jsme jezdili v té mlze autem docela nedaleko strmého srázu. Ještě že vše dobře dopadlo. Je zima jako cip, tak si na sebe beru všechno oblečení, co najdu.