od 21.12.2019
Ráno vstáváme do zimy, ale mlha je pryč a máme pěkné výhledy. Sjíždíme dolů po asfaltce a cestou zastavujeme na snídani na velikém kameni s vyhlídkou. Opět máme trochu neoriginálně cornflakes s mlékem a banánem + vaříme čaj.
Následně sjíždíme do vesnice a jdeme navštívit místní atrakci – Al hutah cave. Na kase nám nabízejí guided tour v 9:30 nebo pak až v 11:00. Koukám na hodinky a je 9:31. Bereme tedy variantu jedna. Spíídy běží do auta pro mobil a už míříme pěšky ke vchodu do jeskyně. Vláček je bohužel zrovna v opravě. Jsme oba nabalení ještě z ranní zimy, ale na převlékání není čas. Já mám snad patery ponožky, dvoje kalhoty a několik triček. V jeskyni je přes 20 stupňů, tak mi je vedro a musím se svlékat. Je tam s námi nějaká polská skupinka s dětmi. Maminka hned v úvodu prohlašuje, že cestování s dětmi je “challenging” a že to je nová disciplína. Fascinuje mě, kolik už jsme navštívili jeskyní a stejně pořád nevíme, jestli zeshora roste stalagtit nebo stalagnit. Nejvíc se mi líbí “fantazijní” sekce, kde vidíme krápníky ve tvaru lva a slona. Na konci prohlídky ještě voda se slepýma rybičkama a hurá ven do horka. Jedeme do nedalekého města Al Hamra a hledáme v ulicích nějakou cestovku, která by nám zařídila caving nebo canyoning. Bohužel neúspešně. Byli jsme ochotni dát i 120 šušní (asi 7200 Kč) za canyoning ve Snake Canyonu, ale nakonec nám ani za to guida nesehnali. Vešli jsme do místní restaurace, dali jsme si oběd (nějaké kuřecí s rýží a fresh juice) a za chvíli už byla původně prázdná hospoda plná turistů. Asi nějaký magnetismus 🙂 Vracíme se zpět nahoru do horské vesnice Misfat Al Abriyeen a děláme si takový vlastní malý soukromý canyoning.
Když už jsme dostatečně vyblbnutí a mokří, tak se vydáváme na asi hodinový přejezd směr Jabal Shams. Tentokrát řídím já, ať si ten nezpevněný terén taky trochu užiju. Dojíždíme opět za tmy a venku je kosa. Děláme první ohýnek, vaříme čínskou polévku a opékáme mražený kebab.
