od 23.12.2019
Nad ránem zjišťujeme, že elektřina tu jede strašně pomalu a že se nám za celou noc nic moc nedobilo. Ach jo. Ve sprše teče studená voda, takže hlavní dvě věci kvůli kterým jsme se ubytovali, nám zase selhaly. Ach jo. Naštěsti se nám nakonec podaří domluvit s panem domácím aspoň na té sprše. Sláva! Jedeme do ulice, kde jsme před pár dny narazili na několik opraven aut, zrovna když jsme hledali outdoorovou cestovku. No jo, všechno na světe se děje za nějakým účelem. Jen občas člověk neví hned za jakým… Shodou náhod zastavujeme zrovna v místech, kde se specializují na elektroniku v autech. Domluva je složitá, ale nakonec během chvilky opraví pojistku/fuse a je hotovo. Za naši záchranu s bere pouhopouhý jeden šušeň. To je radosti. Nabíjíme! Dokonce na dvou místech, to je paráda! Plni radosti jdeme na snídani – dáváme si míchaná vajíčka a moc si pochutnáváme. Potom hurá do centra města, kde navštívíme jeden vzorový starobylý domek přístupný veřejnosti. Napřed nás berou do šatny, kde se můžeme převléci do místních oděvů, čehož využíváme a máme z toho děsnou srandu. Foto, které z toho vznikne, následně používáme na vánoční pozdrav do Čech s nápisem “šťastný a ománský”.
Dáváme si zázvorový čaj a datle s místními chlapi a následně nás místní ženy provedou kuchyní. Ochutnáváme místní chleba, čucháme ke kadidlu a voňavkám. Nakonec kupujeme suvenýry, načež dostanu zdarma fialový náramek. Asi, že těch suvenýrů bylo víc… Celá prohlídka se nese v příjemném duchu a i když platíme tři šušně na osobu a je tam s námi pár dalších turistů, tak je celý pobyt docela autentický a má příjemnou atmosféru. V dobré náladě se jdeme ještě projít po okolí a pak vyrážíme autem na spodek “Grand Canyonu”. Jsou tu dechberoucí výhledy nahoru na skály, a když už to nejde dál autem, tak parkujeme a pokračujeme po svých.
Jezdí tu bagr a zdá se, že poničenou silnici opravuje. Trochu ve srandě doufáme, že ji stihne spravit ještě dnes odpoledne. Jdeme pořád dál a dál, cesta se vlní, ale láká nás dojít až na konec kaňonu a mrknout na konec balcony walk nebo přímo na feratu. Za jednou z otáček už je to konečně ono, tak se začínáme vracet. Při jízdě autem nazpět pak potkáváme nějaké cyklisty, kteří jedou “tour de Omán”, tak si připadáme trochu mastňácky a nabízíme jim vodu. Mají ale prý všeho dost. Na jednom pěkném místě zastavujeme a vaříme čínskou polévku + si dáváme tuňákový salát. Když se dostatečně nabažíme všech výhledů, tak se vydáváme směr Bahla, kde spíme v prérii a děláme si ohýnek. Vaříme těstoviny a všude tu rostou takové “agresivní” pichlavé rostliny.
