24.12.2019

Šťastný a veselý! Po snídani a pohodovém ránu v prérii jedeme do Bahly. Hned u vchodu píšeme do návštěvní knihy “THIS YEAR WE CELEBRATE CHRISTMAS HERE!” Pevnost je krásná a veliká. Nově zrekonstruovaná. Ještě před pár lety ani nebyla veřejnosti přístupná. Je to památka UNESCO a vstupné stojí překvapivě pouhý jeden šušeň (60 Kč za oba). Téměř nikde tu nejsou žádné popisky ani vysvětlivky, dokonce ani pokladna není označená. Asi jsou teprve v procesu. A taky je zajímavé, že vstupné lze platit jen kartou. Asi kvůli korupci.

Když se Bahly dostatečně nabažíme, tak přejíždíme do Nizwy, kde je další pevnost. Taky krásné, taky UNESCO a dokonce ještě větší než ta předchozí. Tady už popisky jsou, je tu víc turistů a dokonce jdeme ve 14:00 na komentovanou prohlídku. Zkoumáme obranné mechanismy této pevnosti, připlácíme si za palačinku s čerstvým ománským vejcem, sýrem a medem, kterou nám tu udělají a obdivujeme hlavní věž.

Průvodkyně unešená ze dvou modrookých “zápaďáckých děvčátek”. Pak jdeme ještě do zahrady na osly a velbloudy. Jo, a potkáváme tu prvního Čecha za celý pobyt v Ománu. Zrovna se mu postrácela někde v pevnosti rodina a přeje nám šťastný a veselý. Po důkladné prohlídce Nizwy nás čeká dvě a půl hodiny dlouhý přejezd do Bidiyah, kde začne naše pouštní putování. Příjíždíme opět za tmy, za světla to prostě neumíme. Ještě si dáváme kebab, tankujeme plnou nádrž, ufukujeme gumy, sháníme dřevo a teprve kolem jedenácté večerní jedeme za tmy poprvé sami do pouště. Cestou nás zastavuje pár guidů a ptají se, zda nepotřebujeme pomoc nebo průvodce. Vše s díky odmítáme. Už jsou s tím “How are you? Where are you from? Welcome to Oman.” trochu otravní. Tuhle zkušenost máme v Ománu prvně. Nakonec je naštěstí všechny setřeseme, ujedeme pár kiláků pouští a stavíme stan. Prostě pankáči, no, “střílíme” to čím dál víc. Kdo by se vydal prvně sám do pouště po tmě? 😀 Ale vše je pod kontrolou 🙂