od 17.10.2017
Dnes plánujeme odpočinkovější den s volnějším programem. V 7:30 jdeme na snídani, kde si žádáme ještě extra tousťák navíc. Jsme teď nějací rozežraní, to nás rozmazlili na Kili 🙂 Po snídani se paní ptáme na laundry, Anglicky neumí, ale vypadá, že chápe a je schopná to zařídit – 500 TSH za kus. Dáváme jí tedy každý v podstatě půlku svého “šatníku” na vyprání. Pak ještě usínáme a válíme se, prostě pohoda. Klidně bych dnes prospala celý den. Přece jen byl doteď celý pobyt hodně náročný, i když obtížnost se v podstatě pořád trochu snižuje. Spíídy – neposleda – už ale věcně připomíná, že je třeba vyrazit do města zařídit cyklovýpravu. Zkoušíme pro zajímavost jinou cestovku než včera, kterou objevíme v zatáčce směrem k autobusáku. Nabízí nám třídenní cyklovýlet s tím, že objedeme více méně okruh po celých Usumbara mountains za cenu 300 USD se vším všudy. Už včera jsme pochopili, že tu není jen jedno oficiální infocentrum, které služby nabízí, ale že jich je víc. Levnější cena se nám samozřejmě zamlouvá. Následně nám týpek nabízí, že nám ukáže kola, na kterých pojedeme, což nelze odmítnout. To ovšem ještě netušíme, že s námi bude chodit půl dne horem dolem po celé vesnici a teprve napotřetí se mu podaří sehnat funkční kola za přijatelnou cenu, která nám konečně odprezentuje.
Spíídymu se jeho bike napřed nezamlouvá a nechá si ho vyměnit za jiný. V mezidobí dostáváme při čekání soft drink, ale stejně se nám nezdá, že by samotné půjčení kola stálo 25 dolarů na osobu a den, jak nám tvrdí. V dva roky starém průvodci se píše něco o 5 – 6 dolarech. Už mě ten jejich přístup pěkně vytáčí. Navíc je vidět, že tu nejsou žádní turisti, tak začínám nekompromisně smlouvat o ceně celé akce. Žádám 40 USD / osoba / den se vším všudy místo jejich nabízených 50 USD / osoba / den. Dostáváme se nakonec na 45 USD / osoba / den, což je očekávaný kompromis. Celkem tedy 270 USD za celou akci místo včerejších 360 USD. To by šlo 🙂 Jdeme na oběd do místní slavné turistické pizzerie “Mamma mia”. Moc slavně ani luxusně teda nevypadá, jen je docela drahá. Alespoň, že ta pizza je dobrá. Dokonce máme tu čest potkat osobně italského majitele. Během naší návštěvy sem přijdou ještě tři bílé turistky. Tady v té oblasti to tedy turisticky fakt moc nežije, ani těm turistickým centrům business moc nejede. Z návštěvní knihy chápeme, že si u nich někdo něco objedná tak jednou týdně. Vyrážíme po šipkách na vlastní pěst na 12 kiláků dlouhý pěší výlet na Irente View Point a zpět. Cesta mírně stoupá, je vedro, bolí nás nohy a moc dobře se nám nejde. Na odpočinkový den docela fuška. Procházíme zapadlou vesničkou, místní zdravíme “Jambo!”, s některými dětmi si plácáme rukou. Před vstupem na vyhlídku platíme každý 2 000 šušní na podporu vesnice a už jsme konečně nahoře. Výhled je odsud nádherný, i když trochu jakoby zastřený v mlžném oparu. Trochu se bojíme jít moc na kraj, protože je tam visutý kámen, který tak trochu působí jako že se každou chvíli utrhne.
Cestou nás doprovází nějací místní mladíci. Je nám jich trochu líto, ale stejně jim žádné peníze nedáme. Dnes máme prostě den bez průvodce a o nic jsme se jich neprosili. Cestou zpět jsme se původně chtěli stavit na farmě, ale nakonec to bohužel nestíháme, protože bychom došli za tmy. Cesta zpět je trochu úmorná, ale asi v půl šesté jsme zpět v Lushoto a po chvilce odpočinku vyrážíme už za šera do města. Napřed si v místní nádražce dáváme Safari beer (podle reklamy je to No 1 v Africe) a potom hledáme restauraci s jídlem a internetem.
Internet se zdá být bez šance a za jídlo si v jednom baru, který doporučuje průvodce řeknou 2 x 30 000 TSH, což je celkem 600 CZK. Tak to tedy přehnali. Ani si nenecháme otevřít původně objednané lahvové pivo a odcházíme. Jdeme do jiné restaurace, kde zdejší šéfík nabízí jedno jídlo za 7 000 TSH. To už je jiná liga, jsme pro. Zjišťujeme, že jsme vlastně ve stejném “areálu” jako včera na večeři, ale wifi tu bohužel nefunguje. Dáváme si kuřecí s mačkaným bramborem a plánujeme aktivity na poslední týden po návratu z cyklovýletu, který chceme strávit na ostrovech. Podle průvodce jezdí trajekt z Pemby na Zanzibar jen dvakrát týdně, což se zdá být trochu komplikace. Potřebujeme zjistit detaily na netu. Večer dostáváme od naší paní domácí nazpět čisté prádlo a platíme 14 000 šušní. Chtěli jsme to zaokrouhlit na 15 000, ale nemáme drobné. I tak je paní šťastná jak blecha. Asi dobrý kšeft.
