od 19.10.2017
Ráno vstáváme dřív a jdeme se projít kolem kláštera a vesnice. Ranní mši v sedm hodin sice nestíháme, ale i tak se jdeme do kostela podívat. Pak balíme batohy tak, abych já měla všechny lehčí věci a Spíídy ty těžší a s trochou zpoždění přicházíme na snídani. Belgičani už tu čekají, guidi mají zpoždění. Dáváme si každý jednu vaječnou omeletu a taky marmeládu s místním podomácku vyrobeným chlebem. Po jídle a chvilce posezení sedáme na kola. Cesta se příjemně vlní nahoru, dolů, část cesty jedeme v pralese, kde je příjemný chládek a taky opice. Děti na nás zase pokřikují, i když asi trochu míň než včera. V jedné vesnici jim kupujeme žvýkačky a rozdáváme je na potkání. 20 kusů stojí 10 korun českých, takže fakt zadarmiko. Dokonce si od nás žvejku bere i pár dospělých ženských, což nás docela pobaví.
Oběd si dáváme v jehličnatém lese kousek od cesty. Oběd je úplně stejný jako včera, ale stále chutný. Po něm už nás čeká asi jen půl hoďka jízdy a jsme v cílové vesničce Mtae. Dnes jsme ujeli asi jen 20 km, ale o to víc jsme si to užívali. Moc se nám to všem líbilo a panovala super atmosféra. Jen my a kola na konci světa. Zajímavá zkušenost. Ve vesnici opět spíme u luteránských křesťanů. Hodíme do pokoje batohy a jdeme na pivko do vesnice. Guide jde s námi a dokonce za nás i platí, a to jsme původně chtěli platit my za něj. Vracíme se zpět a Kosta zjišťuje, že má v pneumatice obří špendlík, tak běží do vsi opravit duši. My se mezitím “sprchujeme” horkou vodou z kýble. Napoprvé jsem měla dojem, že snad v té místnosti není ani odtok, takže až poté, co mě Spíídy vyvede z omylu, se myju podruhé a tentokrát pořádně. Po páté hodině jdeme na krátkou vycházku k úžasné vyhlídce na západ slunce.
Spíídy zapomíná nějaké vybavení na focení a musí se dokonce dvakrát vracet. Je hodně mraků a snížená viditelnost, ale o to originálnější západ slunce pozorujeme. K našemu překvapení se nakonec mezi mraky objevuje červený kotouč v celé své kráse a zapadá za obzor. Potom už jen večeře a spát. Dnes byl super den.
