od 22.10.2017
Ráno jdeme na snídani do restaurace na střeše hotelu a dáváme si klasickou “španělskou omeletu”. Obsluha zas trochu pokulhává a když se ptáme, jestli by nám nemohli zařídit snídani navíc, abychom si ji mohli vzít s sebou dnes na ostrov (což nám včera poradil vedlejší hotel), tak koukají jak z jara a neumí si s tím poradit. Prý leda na zítra, což je nám na nic. Voláme tedy Biggymu, jestli by nám něco nemohl zajistit on, ale z naší lokální simky nejde bohužel ani volat, přestože jsme dobili kredit, z čehož je Spíídy pěkně naštvanej. Nakonec nám telefon půjčuje místní pán od vedlejšího stolu, ale Biggy to bohužel nebere.
Spíídy tedy vyráží sehnat něco k jídlu, ale je to dost komplikované. Kdo nezažil, asi nepochopí, ale tady prostě žádné normální jídlo na svačinu v podstatě nejde sehnat. Než Spíídy sežene aspoň 3 flašky vody a jedny sušenky, tak ho po městě posílají od čerta k ďáblu… Já mezitím balím věci a když se Spíídy vrátí, tak rychle najdeme jeho plavky, dobalíme a ve spěchu běžíme dolů před hotel, kde už čeká pro nás připravené auto. Spíídy rychle dělá check-out. Sice ještě nemáme plán na další noc a moc možností tu není, ale v tomhle hotelu prostě být nechceme. Vracíme klíče a pelášíme se všemi věcmi do auta k Biggymu a takovému mladému řidiči, kteří nás vezou s malým zpožděním do přístavu. Cestou Biggy z ničeho nic říká, že paní z hotelu vyšiluje, že jsme prý nezaplatili za ubytování. Jsme z toho nějací zmatení. Vždyť jsme platili včera. Nebo ne?!? Vybavujeme si, jak jsme přišli. Protivná recepční počítala na kalkulačce, kolik máme platit v přepočtu na šušně, vyplňujeme nějaký formulář, Spíídy už už vytahuje peněženku, ale paní ho přeruší, že se máme napřed podívat na pokoj. Jdem se tedy mrknout. Koupelna nic moc, ale jinak to jde, takže to berem. Vracíme se zpět na recepci pro velké batohy. Ani v tuto chvíli jsme neplatili? Nebo jsme formulář vyplňovali až po návratu z pokoje? Je vůbec možné, že bychom po návratu z prohlídky pokoje rovnou nezaplatili? Vesměs tady vždy a všechno ubytko platíme předem. Je tedy pravda, že ani já ani Spíídy si nevybavujeme, že bychom po návratu z toho pokoje vytahovali peníze a počítali 134 700 TSH. Tady je každé placení totiž velká akce. Obvykle jeden z nás napočítá kupu bankovek a druhý to po něm přepočítává. Tentokrát si však takovou akci na recepci toho protivného hotelu fakt nevybavujeme. Že bychom tentokrát po sobě peníze nepřepočítávali? Tedy takhle, já jsem určitě neplatila a nevybavuju si ani počítání… Spíídy si taky počítání nepamatuje… Sakryš! Zdá se tedy, že jsme v tom zmatku večerním i ranním opravdu zřejmě zapomněli zaplatit. Navíc ta ženská by si to proboha snad nevymyslela, i když jsme v Africe. Nic podobného na nás tady doposud nikdo nezkoušel… To jsme tomu tedy dali! Odešli jsme z afrického hotelu bez zaplacení! Snad nám tady za to někdo nedá za chvilku přes hubu… Vysvětlujeme Biggymu, že si už nejsme vůbec jisti, ale že jsme se zřejmě opravdu zmýlili. Jak to úplně přesně bylo se už asi nikdy nedozvíme, ale právě proto se musíme přiklonit k variantě, že jsme vážně nezaplatili… Prosíme Biggyho, ať do toho hotelu zavolá, že tam zajdeme zaplatit odpo, tak snad vše bude ok… V přístavu nám Biggy ukazuje, komu budeme po návratu platit a už sedáme na malou kocábku ke dvěma místním hošanům, kteří nás teď asi hodinu povezou na plánovaný ostrov. Sedíme vepředu a máme krásný výhled na širé moře, svítí sluníčko, občas nějaký ten mráček. To je romantika! Jedeme vcelku dlouho, když už se před námi konečně ukazuje Misali island. Je to nádherný opuštěný ostrov, kde je jen pár místních rybářů a rozhodně žádný turista.
Správce ostrova nám uděluje základní pokyny a dostáváme od něj na půjčení ploutve. Šnorchly a brýle nám zase půjčují “naši kluci” na lodi. Převlékáme se do plavek, potkáváme pár opic. Šnorchlování je super zábava. Nádherné korály jsou tu opravdu blízko u břehu a v malé hloubce. Je to paráda! Jen Spíídy má nějaký vadný šnorchl, tak jdeme za chvíli na břeh pro nový. Dáme si na posilněnou pár sušenek, nic lepšího s sebou k jídlu bohužel nemáme a vyrážíme na obhlídku pralesa. Původně jsme chtěli ostrov obejít kolem do kola, což je prý možné asi za 1,5 – 2 hodiny nebo se aspoň mrknout do některé z místních jeskyní. Značení je ale bohužel nejasné a většina cest se zdá být zarostlá, tak se nakonec dostaneme jen na “turtle beach” a vracíme se stejnou cestou zpátky. Při naší pěší procházce prší víc a víc. Je to vlastně poprvé, co zažíváme v Tanzánii déšť (když nepočítám možná pár kapek někde minule). Cestou pozorujeme spoustu zvláštních místních krabů, jak vylézají z ulity a zase se schovávají.
Ani déšť nás neodradí od druhé fáze šnorchlování. Já jsem po chvíli pěkně zmrzlá, tak Spíídy ještě blbne ve vodě sám. V půl čtvrté podle plánu z ostrova odjíždíme. Leje jak z konve, tak se se Spíídym oba společně navlékáme do mojí pláštěnky (tu jeho jsem mu ráno chytře sbalila do velkého batohu), takže tu cestu jakž takž přežíváme. Mokří jsme dost, ale je to docela vtipný zážitek. Správce ostrova a jeho žena, kteří s námi jeli lodí nazpět, se nechali vysadit u břehu někde, kde se jim zlíbilo, takže naší mokrou cestu prodloužili o půl hodiny. To je od nich tedy moc milé. Zmoklí jako slepice konečně přistáváme u našeho břehu a platíme dodatečně 205 000 TSH za vstupné na ostrov a za plavbu lodí tomu týpkovi z rána. Následně nás taxi veze k hotelu Pemba Island, kde platíme zapomenutou útratu. Na recepci je jiná paní, mladší, a napřed nedokáže pochopit, že už tu další noc spát nebudeme, že jsme jen přišli zaplatit dluh. Nakonec se ale naštěstí vše vysvětlí. Řidič čeká dole a spolu s velkými batohy nás vyhazuje u Archipelago hotel, kde se nám nakonec přece jen povedlo vyjednat slevu z 80 na 70 USD za noc. Napřed se ubytováváme jen na jednu noc a po minulé špatné zkušenosti raději hned platíme.
Lámeme si hlavu, jak se vlastně z Pemby dostat. Na tomhle ostrově fakt chcíp pes a není tu nic k vidění. Čím dřív odjedeme, tím lépe. Chtěli jsme původně jet ferry, ale dostáváme protichůdné informace o tom, kdy vlastně jede. Nějaké lokální ferry prý jede zítra, ale lístky už se teď koupit nedají a nikdo neví, jestli by tam ještě zítra bylo volno. Na jízdenky se teď prý stojí dlouhé fronty, protože není benzín. Museli bychom zítra vyjíždět z hotelu už v 5 hodin ráno, platit drahé taxi, a to vše s nejistým výsledkem. Koukáme tedy ještě po letenkách a nakonec se Spíídymu podaří nějakou haluzí super kauf na Zanzibar pro nás oba za 2 500 CZK. Přitom pomalé ferry jede celý den a stojí 25 USD, a to rychlejší jede asi 6 hodin asi za 40 USD, takže je to vzhledem k půl hoďce letu super volba. Trochu nás mrzí, že nebudeme mít plánovanou zkušenost s africkým ferry, ale letadlo odsud letí už v úterý ráno, takže se vyhneme zásadní nejistotě s ferry a ušetříme spoustu času. K večeři si konečně dáváme grilovanou chobotnici – jeden s ugali (taková bílá polenta docela bez chuti) a druhý s chapati (takové ty místní placky, co jsme jedli hlavně v Usumbara mountains) – přílohy si vzájemně sdílíme a skvěle si debužírujeme. Mňam! Nejlepší večeře za celou dobu! Pak už jenom nějaké to počteníčko na netu a spát.
