od 25.10.2017
Ráno vstáváme v 7:30, hned na osmou nabíháme na snídani, dáváme si palačinky a pospícháme na potápění. Cestou trochu bloudíme, ale dorazíme jenom s malým zpožděním. Spolu s námi jdou na refresher kurz ještě dva kluci. Dostáváme starou výbavu a bombu a jdeme všichni na ponor do bazénu. Tam zkoušíme pod vodou vyndat a zandat “first stage” a dostat vodu z brýlí. Vesměs ta cvičení v poho zvládáme, jen jeden kluk (mimochodem spálený jak rak) má problém s vyfukováním vody z brýlí. Pak ještě chvíli zkoušíme buoyancy a hurá ven. Bereme si jen fins a masku a jdeme s tím do centrály, kde už čeká hafo dalších potápěčů. Dostáváme dlouhé neopreny a nasedáme do loďky. Nejedeme příliš daleko a za chvíli už skáčeme do vody. První ponor je takový klasicky, vidíme spoustu rybiček. Uteče jako voda a už sedíme zpět na palubě a dostáváme meloun a ananas.
Myšlenky na první ponor jsme rychle utopili v oceánu, protože ho výrazně přebil ten druhý. Při něm jsme totiž viděli super velkého lobstera (humra) pod skalkou a taky dvě želvy. Mně utkvěla především ta druhá, protože tu jsem já jako první ze všech objevila, jak na mě kouká z díry. Spíídyho zase dostal ten obří lobster, protože tak velkého nikdy neviděl. Na lodi je s námi mimo jiné i jeden starší, divný a arogantní Němec se svou černošskou partnerkou. Teda fakt nechápu, co na něm ta ženská vidí. Chlap si pořád stěžuje, že nemohl absolvovat první ponor, protože mu dali málo “weights” a z druhého ponoru se zase vynoří sám bez skupiny, když se mu zrovna zachce. To se fakt nedělá. Ale on prostě všechno dělá po svém, vůbec není kolegiální. Kromě toho, že je to dost nebezpečné, tak to taky trochu kazí atmosféru na lodi. Nikdo se jím ale nehodlá nechat otrávit. Při návratu zpět je odliv, tak musíme docela daleko brodit vodou. Jen bomby se naštěstí převáží na lodičce. Hlásíme se na další dva ponory na pátek a dokonce to po nás ani teď stále nechtějí zaplatit, prý stačí v pátek po posledních ponorech. Jdeme se tedy domů osprchovat a následně míříme do restaurace Satrun, kde máme 10 % slevu. Spíídy si dává pivo, já fresh juice a k jídlu si objednáváme dvakrát rybí polévku a dvakrát octopus kebab. Příprava trvá úděsně dlouho a nakonec ani ty polévky nedostaneme, protože paní asi nepochopila, že si chceme dát obojí. Octopus je z našeho pohledu spíš špíz než kebab, ale chuťově naštěstí výborný. Spíídymu chutná hlavně přiložená omáčka. Navrch si dáváme ještě palačinky s nutelou, tedy něco podobného jako jsme měli k snídani, ale tady je to přece jen vychytanější. Celkem platíme 45 000 TSH po slevě + 500 TSH dáváme do truhličky “dýško”. Následně si jdeme do pokoje oddychnout a se západem slunce se jdeme posadit do “naší” Sunshine restaurace na pláž. Spíídy si dává kafe. Chce se největší, tak mu paní nabízí Americano nebo espresso. To druhé jaksi nesplňuje požadavek velikosti, tak si dává to první. Nakonec je to ale takové “udělej si sám”. Spíídy dostane termosku, “Africafe” v plechovce a hrníček a může si nandat kolik chce a kolikrát chce. Já si dávám banánový milkshake. Poprvé to risknu, Zanzibar je přece jen civilizovanější Afrika. Spíídy je nakonec pro a říká, že jestli se z toho mám někdy “posrat”, tak teď je prý ideální čas, protože zítra je volný den. Sedíme na pláži, kocháme se západem slunce a atmosférou. Po setmění vypadává elektřina, což se na Zanzibaru i Pembě stává evidentně vcelku často. Obvykle to ale během chvíle naskočí zpátky. Spíídy dělá hokusy pokusy s foťákem a fotí za tmy, co se dá.
Dáváme si dva alko koktejly. Já “Nungwi´s Blue Ocean” a Spíídy něco jako “Young, perfect and beautiful”. Místní mladíci tady běhají po pláži a dělají salta a přemety. To by Adam koukal jakou tu má konkurenci 🙂 Od jednoho beach boye kupujeme kokos za 2 000 TSH. Chutná dost zvláštně. Jak říká Spíídy, asi jako Evropani dáváme už jen kokos z Tesca a ti mladší z i-Tesca… Objednáváme si kuřecí sandwich, ale nevíme, jestli budou bez elektřiny schopni nám ho udělat. Tak čekáme, čekáme… A už ho nesou! Tak dobrou chuť 🙂 Bylo to dobré, ale bylo toho nějak moc. K sendviči totiž byly ještě hranolky a zelenina a to už nějak nedáváme. Jak trefně poznamenal Spíídy, když nás přestali vykrmovat (na Kili, na safari, v Usumbara mountains,….), tak jsme se začali vykrmovat sami. To sedí! Jenže tady je to těžké, včera bez večeře jsme už měli trochu hlad a dnes s večeří jsme přecpaní jak žoci. Ale něco menšího k snědku tady člověk fakt nesežene, pokud nechce přežívat na nějakých místních low cost sušenkách. Pak už jen do hajan a spát. Venku prší jako z konve.
