od 27.10.2017
Ráno po snídani děláme check-out, což spočívá v tom, že si sbalíme věci a klíč dáváme zevnitř do dveří. Tohle bylo fakt moc fajn ubytko s teráskou, přímo na pláži a s restaurací “pět sekund” chůze. Velké batohy si necháváme ve společné recepci a pádíme na další dva ponory. Dokonce i moje bloklá záda už bolí o něco míň. Zkoušíme si neopreny a pelášíme na loď. Dnes míříme na Mnemba atol. Jede s námi parta šnorchlařů, jeden “baby diver”, jedna holka, která si dělá certifikaci na guida a pak šest “klasických” potápěčů, mezi nimi i my dva. Půjde s námi stejný guide Mohamed jako předevčírem. Cesta k ostrovu Billa Gatese trvá něco přes hodinu, míjíme ho, pokračujeme ještě o kousek dál. Parkuje tu i docela dost jiných lodí, je to holt hodně populární spot.
První ponor mi utkvěl v hlavě především tím, že se nám během něj jedna ženská úplně ztratila, takže jsme vůbec nevěděli, co s ní je a náš guide ji musel jít hledat. Naštěstí se po chvíli v pořádku objevila. Co přesně se tam stalo nevím, ale ona se pořád držela trochu dál od skupiny a tím, že byla docela špatná viditelnost a silný proud, tak prostě najednou byla pryč. Každopádně její dost velká bota a asi i jejího “badíka”, se kterou se teda osobně neznala. No, ještě že to dobře dopadlo. K jídlu jsme dostali ovoce a koblížky a už tu byl druhý ponor kolem takového svislého korálu. Spíídy říkal, že je to nejspíš spot s názvem “Big wall”, to by tak sedělo. Cestou zpět krásně hřeje sluníčko a dostáváme chapati se zeleninou. Po chvíli se ale počasí prudce změní a brutálně se rozprší. Sedám si tedy na zem, ať jsem ve větším zákrytu a ještě dostávám nějakou erár bundu, za což jsem dost ráda. Hned je tepleji. Cestou vidíme skupinku asi deseti delfínů. To je tedy něco! Na posledních pár minut lezu na stříšku a mám výhled z větší výšky. Po ponoru se chceme u potápěčů improvizovaně osprchovat, ale bohužel neteče voda, tak se ještě improvizovaně oplachuji na záchodcích v umyvadle. Následně jdeme platit 494 USD za všechny 4 ponory. 4 x dive 190 USD / osoba + 15 USD equipment + 30 USD příplatek za Mnemba atol. To celé krát dvě osoby a ještě plus 5 % za platbu kartou. Osobně si myslím, že nám ta holčina ještě 2 x 15 USD odpustila, protože v oficiálním ceníku je půjčení vybavení za 15 USD na osobu a den a my jsme si ho půjčovali celkem na dva dny. No nic, zlobit se kvůli tomu nebudem. Platba kartou je tu náročná, musí se propojit mobil s platebním terminálem, což se zdá být docela věda. Nakonec se ale platba snad v pořádku povedla. Prý kdyby to nějak selhalo, tak se případně ozvou, protože kontakt na nás mají. To je teda důvěra! Když tohle všechno dokončíme, tak už je za pět čtyři. Koukám, že už se tu orientujeme lépe než místní. Laury manžel z našeho ubytka nám včera dohodil transport do Stone town za 30 USD a tvrdil, že se z ponorů vrátíme už ve dvě nebo ve tři. My jsme mu to ale neuvěřili a dobře jsme udělali, protože sotva stíháme tu čtvrtou. Hledáme silnějšího týpka Aliho a po chvilce ho najdeme “u nás” v restauraci “Sunshine”. Ten má tedy pořádný bachor. Potvrzuje, že už dostal zaplaceno. My to platili už včera, protože to chtěl ten Laury manžel, což nás sice napřed trochu zaskočilo, protože nám pochopitelně nedal žádné potvrzení o platbě, ale zřejmě ten jediný důvod byl prostý, a sice aby nás v mezičase nezlákal někdo jiný. Řidič ještě něco šolichá po vesnici, ale za chvíli už míříme po místní highway do Stone town. Asi po hoďce a půl nás řidič vyhazuje přímo u hotelu Karibu Inn, který jsme si vyhlédli a zamluvili přes booking. Po sprše a chvilce oddychu si na sebe beru jedny z šatů, co jsem si včera koupila a vyrážíme do víru dění. Pán na recepci trochu vtipně poznamená, že teď tedy vypadáme lépe než při příjezdu a že se lépe určitě i cítíme. V nočních uličkách si uvědomuji, že jdu v této sice hodně turistické, ale muslimské oblasti v šatech se širokými ramínky, ale bez přikrytých ramen, což tedy není úplně ideální. Trochu mě mrzí, že jsem si to neuvědomila dřív, snažíme se vždy všechny lokální zvyklosti respektovat. Zdá se, že na mě nikdo nějak pohoršeně nekouká a potkáváme i Evropanky se špagetovými ramínky, tak snad ok. Chceme jít do nějaké “roof top” restaurant. Dvě jsme si vyhlédli v průvodci, ale ta první je bohužel plná. Jdeme tedy do jiné, která je (stejně jako naše ubytování) v takovém zvláštním domě plném zákoutí, schodů a “bludišť. Do restaurace musíme zdolat asi čtyři patra, je to docela fuška. Na střeše je krásný výhled, i když už je úplná tma, a jen pár turistů.
Sedáme si do rohu, moc se nám tu líbí a libujeme si, jak jsme to vychytali. Dáváme si pivo, vodu, startery za 10 000 TSH z mořských plodů a pak ještě hlavní jídlo. Spíídy hovězí a já rybí kostky s nějakou “coconut castala”, což bylo něco jako brambory v kokosové omáčce. Totálně se přecpáváme až skoro k prasknutí. Hlavně já už to hlavní jídlo nemůžu pojmout. Jsem nacpaná jak žok a navíc je to trochu moc zdravý pokrm 🙂 Celkem platíme 84 000 TSH + 2 000 TSH dýško. Trochu víc než normálně, protože se tu k nám chovali docela jako v nóbl restauraci. Jsme pěkně unavení a přecpaní. Hned po návratu do pokoje jdem do hajan.
