od 28.10.2017
Ráno se budíme kolem osmé a po docela malé snídani (mini omeleta se dvěma opečenými toasty + trocha ovoce) si dáváme sbalené velké batohy do úschovy u recepce a vyrážíme do města. Procházíme všechny ty spletité uličky. Skoro hned vedle našeho hotelu jsme omrkli dům, kde se narodil Freddie Mercury. Žil tam asi jen do šesti let než se přestěhoval do Indie, ale i tak je to zajímavé. V té době ještě nikdo nevěděl, jaká z něj jednou bude hvězda.
Pouliční prodejci neváhají a hned nás oslovují. Smlouváme ceny, ale necháme se ukecat. Máme přeci dnes ten nákupní den. Sranda je, že nás jeden převezl, když rozuměl našemu českému slovu “patnáct” a věděl tedy rovnou na jakou cenu se může dostat. To se nám tedy ještě nestalo. Dále jdeme do “suicide alley”. Úplně nevíme, proč se tak zvláštně jmenuje. Nikde jsme o tom nic nenašli a ani v samotné uličce nic “podezřelého” nenacházíme. Pokračujeme dál podél oceánu kolem místa, kde se kdysi naloďovali a vyloďovali otroci. Pořád nám někdo něco nabízí – guidy, prison island i taxi stále dokola odmítáme. Suvenýry někdy kupujeme, jindy ne. Jdeme kolem pevnosti až k “House of Wonders”. Jedná se o místní památku, kde bylo ještě před pár lety muzeum, ale památka chátrá a propadá se jim tam balkon, takže aktuálně je pro veřejnost uzavřená. Kolem zdi je tu vyskládán nápis “SAFE HERITAGE”. V detailním popisu vidíme, že EU + Itálie tu vytvořili nějaký projekt, který končil už v červenci letošního roku, ale záchraně památky to teda evidentně nepomohlo. Zas sem asi jenom “připluly” nějaké peníze z Evropy, které se ztratily kdo ví kde. Ach jo, je to frustrující. Ještě Palace Museum a Old Dispensary (lékárna/ošetřovna). Nemáme příliš mnoho času, tak je okukujeme jenom zvenku, jsou to docela pěkné budovy. I když nejen na nich, ale i na spoustě dalších barácích je vidět, že jim to tu trochu padá na hlavu… Domy podepřené nějakými pofidérními kůly nejsou rozhodně výjimkou.
Už máme pěkný hlad, tak si sedáme do hospůdky na pobřeží s výhledem na obří nákladní ferry. K našemu překvapením nám ale nejsou schopni před 12:00 udělat nějaké normální jídlo (je asi 11:40) snad s výjimkou pizzy, kterou ale nechceme. Pokračujeme tedy dál směrem ke “slave market”, který je v trochu jiné části města a tak nás čeká proplétání v uličkách. Nedaleko finální památky jdeme na oběd. Místo je to trochu zmatené. Je tu dost cizinců, ale někdo sedí normálně u stolu a jiní stojí ve frontě. Sedáme si ke stolu a obsluha naštěstí přichází. I jídelní lístek je trochu zmatený, ale nakonec si zvládáme objednat rýži s cibulovou masalou a k tomu chobotnici. K pití si dáváme “baobab koktejl”, což je tak hustý nápoj, že se skoro nedá pít, navíc s prazvláštní chutí. Je už čtvrt na dvě. Čas nějak rychle poposkočil a teď už opravdu nemáme čas vpodstatě na nic. Téměř běžíme do “slave market”, kde odmítáme průvodce, přestože je v ceně. Velké informační cedule přeskakujeme. Přečteme si o tom pak něco na netu. Zkrátka není čas. Navštívíme jenom stísněnou kobku, kde se ve své době tístnilo až 75 otroků než je prodali na trhu. Je nám z toho místa úzko. Pak ještě památník otroctví a v rychlosti anglikánská katedrála. Temná to kapitola lidské historie.
Pospícháme k poště. Naproti ní je totiž ještě jeden lepší obchod, kde chceme dokoupit chybějící suvenýry a pohledy. Na psaní pohledů klasicky není čas, i když jsem se faaakt snažila to tentokrát řešit dřív… Klasika! My už asi jiní nebudeme… Vracíme se do hotelu pro zavazadla a jen se s velkými batohy ocitneme na ulici, tak už na nás mává taxikář, že nás hodí za 20 000 TSH na letiště. To bylo tedy easy. Prostě Afrika! Spíídy si prý myslel, že to bude rychlovka, já se teda přiznám, že to předčilo veškerá má očekávání. Všechno to proběhlo tak rychle, že řidič dokonce zapomněl na přední kapotě nějaký čistící prostředek a musel prosit kolemjdoucího, ať mu ho sundá. Cestou zjišťujeme, že letadlo letí až 15:45 a ne 15:25, jak jsme si původně mysleli, takže máme čas v pohodě i s rezervou. Po počátečních zmatcích jdeme nakonec do sekce pro international flights, přestože teď letíme jen na pevninu (trasa Zanzibar – Dar es Salaam – Kilimanjaro). Po všech těch letištních procedurách máme na přestupu v Daru ještě tři hodiny čas. Kupujeme ještě oříšky (jediná přijatelná balená pochutina “Made in Tanzania” široko daleko) pro naše kolegy a já píši 13 pohledů. Bohužel jsme ale koupili jen 10 známek, takže tři pohledy dostaly Černého Petra a pošleme je z domova s českou známkou. No, snad se vůbec podaří těch deset z Tanzánie odeslat. Standardní poštu jsme klasiky prošvihli a tady žádná schránka není. Na Kili airport (KIA) by snad ale něco být mělo. Dáváme si pivko, na cedulích o našem letu ještě nic nepíšou a pak to jde najednou ráz na ráz. Vyvolávají náš let, po chvilce je celá hala prázdná a čeká se jen na mě než přijdu z WC a dopiju pivo. S tím mi Spíídy pomůže. V19:30 měl začít boarding a už v 19:34 sedíme vzorně usazení v úplně první řadě sedadel. To byla teda rychlovka! A stejně se na mě v mezidobí stihl letištní personál dívat trochu pohoršeně jako že jdu pozdě.
První let Zanzibar – Dar es Salaam trval snad asi jen 20 minut, ten druhý 1:15. Asi v půl desáté večer přistáváme na letiště Kilimanjaro a vzpomínáme na okamžiky, kdy jsme sem skoro před měsícem přišli poprvé. Úplně se mi to najednou vybavuje, i ty pocity nejistoty a očekávání. Ptáme se pár zaměstnanců a zjišťujeme zda a kde se dá na letišti strávit noc. Není to úplně jednoduché, ale nakonec se nám podaří vyjednat docela příjemné místečko, kde se krásně můžeme uvelebit na lavicích. Před tím ovšem ještě jdeme na večeři – na burger s hovězím a mangem. Nějak už máme těch hranolek a sladkých nápojů plné zuby. A to jsme si prvních 14 dní pochvalovali, jak tu jíme zdravě. Ale ty všudypřítomné hranolky na Zanzibaru i na letišti to opoznání zhoršily. A ty sladké nápoje to vlastně kazí celou dobu. Vcelku pohodlně střídavě spíme a poleháváme na lavicích a něco po čtvrté ranní se dáváme do pohybu. Celkem jsme poflakováním na letišti strávili asi šest hodin, takže jezdit na “noc” někam do hotelu by fakt byla ztráta času i peněz.
Necháváme si ručně obalit naše velké batohy a už stojíme ve frontě na “rentgen” a celní odjezdovou kontrolu. Spíídyho se ptají, ve kterém spal naposledy hotelu, na což jim není schopen odpovědět, takže sranda. Kdyby ti důležití úředníčci tušili, na kolika místech my jsme bydleli, to by koukali. “Můj” úředník měl zase děsnou srandu z toho, že mě oslovoval “Kalatova”. To je teda sebranka 🙂 Netrvá to ani hodinu letu a za chvíli jsme v keňském Nairobi. Hned po vzletu ještě vidíme celou horu Kilimanjaro v krásném ranním slunci, tak jí máváme na rozloučenou. Jacípak človíčkové právě teď asi vylezli na vrchol? Kdo převzal naši pomyslnou štafetu? Po přistání v Nairobi nás oslovují dvě Holanďanky, že stejně jako my ještě nemají papírové letenky na let do Amsterdamu a jsou z toho nějaké vyplašené. My však zůstáváme v klidu. Je teprve 6:45 a letadlo letí 8:05, takže času je zatím dost. Hledáme narychlo směnárnu, kde měníme zbývajících 273 000 TSH za 90 USD, což je pro nás přece jen výrazně užitečnější měna. No, nějakých 700 Kč jsme na tom transferu asi tratili, ale tady jsou všechny peněžní transakce strašně drahé jako ve správné rozvojové zemi a navíc stejně nemáme moc na výběr. Tanzánské šilinky by nám k Evropě asi moc k ničemu nebyly. Následně po troše zmatků jdeme ke gate 19, kde získáváme naše papírové letenky do Amsterdamu i do Prahy. O velké batohy se starat nemusíme. Ty letí z Kili až do Prahy. V letadle jsme posnídali a další kapitola našeho cestovatelského příběhu se nenávratně a neoddalitelně pomaličku uzavírá… Nezbývá než konstatovat, že Afrika byla perfektní volba. V téhle opravdu černé Africe jsme ani jeden nikdy nebyli a bylo to opravdu hodně jiné než cokoliv do teď. Cestování to bylo bezesporu hodně drahé, často i dost náročné. Každá platba nebo jakákoliv jiná normální činnost je tu stokrát složitější než u nás a vyžaduje nesmírnou pozornost a soustředění. Přesto a nebo spíš právě proto to zase stálo za to! Na výstup na Kili jednoduše nezapomeneme nikdy. Jsem na nás pyšná, že jsme to dokázali! A i Usambara mountains a safari byli naprosto nezapomenutelné!
