od 8.10.2017
Ráno probíhá podle stejného scénáře jako včera. V půl osmé jdeme snídat a dostáváme něco na způsob naší krupicové kaše. Spíídy má chvíli strach, jestli donesou něco dalšího, protože druhý chod se opozdil, ale nakonec opět dostáváme ještě omelety a párky. Po snídani vyrážíme na výstup na Lava Tower ve výšce 4 600 metrů nad mořem. Toto místo je stejně vysoko jako base kemp pro výstup na Kili. Pokud to tedy zvládneme bez problémů, neměly by potíže nastat ani další dva dny. Stoupáme mírně nahoru, počasí je zase nádherné. Cestou už potkáváme první holčinu, která dýchá do šály a moc dobře nevypadá… Někde od 4 000 metrů si děláme legraci, že teď máme s každým krokem výškový rekord. Na planině pod dnešním vrcholem už cítím první náznaky lehké malátnosti a bolesti hlavy. Maximum ale máme před sebou. Nahoře na Lava Tower se fotíme u cedule a vidíme, že nahoru na Kili je to ještě 17 hodin.
Dáváme tu lunch break, ale mně jídlo tentokrát nejede tolik, co obvykle. Spíídy fotí o sto šest. Kolem nás běhají myši a poletují ptáci. Na chvilku ležíme na kameni a odpočíváme. Za moment už vyrážíme na asi hodinu a půl dlouhý sestup do dnešního kempu, kterému tu říkají “Amsterdam”, protože se tu sbíhá vícero turistických tras (oficiální název Bianco camp). Cestou dolů cítím, že mi není hej. Napřed kosa, tak se dost přiobléknu, ale nakonec i silná bolest hlavy a pocit trochu na zvracení. Vypadá to, že výšková nemoc, ta mrcha, mě trochu dostala. Vlastně mě to zaskočilo, netušila jsem že už 4600 metrů může být tak znát. Guidi mi radí dát si dva ibáče a taky nějaký cukr. Jdu dolů trochu v mátohách, ale docela nám to šlape. Předbíháme několik skupinek. I Spíídy cítí lehkou nevolnost. Guidi mi dokonce nesou můj malý batůžek. Můj sen o tom vylézt společně až nahoru mi teď připadá jako odtržený od reality. No co, hlavní je přežít ve zdraví. Spíídy mě povzbuzuje a guidi dodávají, že nevolnost je v těchto místech docela obvyklá a že máme jít den po dni a pak se uvidí… V kempu ve výšce 3900 metrů jdu rovnou spát, pořád mi není moc dobře. Spíídy mezitím dělá časosběr a pobíhá kolem. Na večeři se oba sejdeme v jídelním stanu a mě je konečně líp. Sice nemám takovou chuť k jídlu jako v předchozích dnech, ale nakonec uleháme v dobrém rozmaru.
