od 9.10.2017
Když jsem včera končila zápisky větou “uleháme v dobrém rozmaru”, tak jsem ještě netušila, že Spíídy se o fous později někde zapomene při nočním focení a já budu muset nahánět po celém kempu… No, nic, dozvěděli jsme se, že dokonce i Isaya si včera bral lék na bolení hlavy, protože mu nebylo úplně dobře… Ráno probíhá podle obvyklého scénáře a po osmé hodině vyrážíme z kempu. První část trasy vede po skále a místy jsou úseky až skoro lezecké. Na skále se tvoří trochu zácpa a chudáci nosiči tady mají docela problém turisty předbíhat… Po chvíli nás čeká slavná “Kissing rock” a už jsme nahoře na Barranco wall ve výšce 4200. Guidi nás fotí ve výskoku a mají radost, když se Spíídy naučí novou fotofunkci u nich v mobilech. Na oběd scházíme zase dolů do 4035 metrů do Karanga kempu. No, dolů… Napřed hodně sklesáme a potom před kempem musíme z údolí zase prudce nahoru. V kempu už je pro nás připravený klasický zelený jídelní stan a dostáváme oběd. Po něm a chvilce odpočinku nastává jeden z klíčových bodů celé výpravy a sice výstup do base campu ve výšce 4600. Mám z toho po minulé zkušenosti docela obavy, a tak jdu opravdu hooodně pomalu a piju vodu jako o závod…
Před závěrečným výstupem se mě guidi ptají, jestli mám nějaké zdravotní problémy a když odpovídám, že ne, tak se mě snaží trochu popohnat, abychom byli v kempu co nejdříve a mohli jsme se tam jednak co nejvíc aklimatizovat a taky co nejvíc vyspat. Dýchám hodně zhluboka a naštěstí se zdá, že napodruhé už mi tato výška potíže nedělá, jak ostatně předpovídali i guidi. Spíídy nás jde ještě zapsat do návštěvní knihy a dělá si tak rekord ve výšce 4675 metrů. Já jdu rovnou na naše pěkné místečko v závětří a odpočívám. Po vcelku brzké večeři dostáváme instrukce k blížícímu se nočnímu výstupu. Hlavně já mám zásadní obavy, jak tu vysokou výšku budu snášet a cítím velké napětí z nejistoty. Je zvláštní, že ta výšková nemoc je něco, co člověk nemůže dost dobře ovlivnit…. Nakonec se ptám guida na postup, pokud by mi hrozila výšková nemoc a on tu otázku trochu pobaveně shodí ze stolu s tím, že příznaky se většinou ukazují už od prvního dne a já že nic takového rozhodně nemám, tak že nemá smysl se tím teď zabývat. Stačí prý zůstat “psychically and physically positive a “nemyslet”. Ok, fajn, to vypadá, že nám tedy nechal nějakou naději na úspěšný výstup…
