od 4.4.2013
Ráno jedeme minibusem s guidem do My Son. Jak už se tu stalo tradicí, je to památka UNESCO. Jsou to ruiny starobylého chrámu, takový malý Prambanan, asi hodinu cesty z Hoi An. Venku je neuvěřitelné vedro k padnutí.
Náš průvodce je trochu pošuk a srandista, takže pořád říká dokola to samé, dává k dobru zvláštní vtípky, vyžaduje potlesk a sem tam telefonuje. Ale v pohodě. Všichni jsou naprosto zničení z toho vedra. To se prostě nedá. Potíme se, hledáme stín a pijeme vodu, co to jde. My Son hezký, ale zas až tak nás ta památka nenadchla. Vracíme se do Hoi An a po rychlém obědě čekáme na recepci hotelu na bus. Příjíždí motorka a jedoho po druhém nás veze na místo, kde nás spolu s dalšími turisty autobus nabere. Je to tu všude super, ale těch turistů už je trochu moc. Pořád jen hotel – památka – autobus – hotel – památka. Všechno je až příliš organizované. Je to super, ale už to chce trochu změnu, větší dobrodrůžo 🙂 Tak snad se nám časem zadaří odtrhnout se od hlavního proudu. Po příjezdu do Hue stavíme rovnou před jakýmsi hotelem, kde nám nabízí ubytko za 10 dolarů. Mají to tu chytře vymyšlené, no, tak to berem. Večer vyrážíme na krátkou prohlídku okolí a na véču. Dáváme si v příjemné restauraci zase HOT POT.
Místní číšník se nám věnuje a učí nás ho správně jíst. Dost jsme se přejedli. Cestou zpátky trochu bloudíme a nemůžeme najít náš hotel. Mapku jsme ztratili, ulici nevíme, v průvodci ten hotel není. Do toho má Spíídy žaludeční problémy. No, paráda… Nakonec jsme to našli, ale byl to teda boj.
