od 7.4.2013
Ráno vyrážíme vstříct velkému dobrodružství 🙂 Sami se na půjčené motorce vydáváme na asi 50 km dlouhou cestu k jedné z největších jeskyní světa. Spíídy skvěle řídí a já ho naviguju podle Google maps, takže cesta ubíhá docela rychle. Nejprve jsme dojeli na motorce až kousek od vchodu, ale pak se musíme pár kiláků vracet, protože do jesykně se dá dostat pouze na lodi. Po obědě začínáme řešit vstupné. 80 000 VND / os. za vstup a 320 000 VND za cestu lodí. Nějaký místní průvodce nám nabídl, že když se přidáme k jeho skupince, tak zaplatíme za loď jen 100 000 VND za oba. To berem 🙂 Asi mu ta 100 jde přímo do kapsy, jinak by to asi nedělal.
V loďce jsme se trošku drze nacpali hned na přední sedačky, takže máme nejlepší výhled. Po příjezdu k nám už známému vstupu do jeskyně vypíná obsluha lodi motor a začíná pádlovat ručně. Jeskyně se jmenuje Phong Nha Cave a je 2. největší ve Vietnamu a zároveň druhá největší na celém světě. Tu první největší objevili teprve nedávno a (zatím) není přístupná veřejnosti. Vevnitř v jesykni se nám jako obvykle moc líbí 🙂 Se Spííďákem už jsme spolu byli v jeskyních ve spoustě zemí – v Indonésii, v Rumunsku, v Bulharsku, na Slovensku… 🙂 Jsme takoví “sběrači jeskyní”. V jeskyni máme dokonce možnost dvakrát z loďky vystoupit a projít si kus jeskyně pěšky. Parádní výlet! 🙂 A navíc.. za ty prachy 🙂
Po prohlídce jeskyně je ještě docela brzy na návrat a tak se jdeme projet do okolního národního parku. Popravdě po cestě nic zvláštního nevidíme a navíc nám začíná být zima. Jo, fakt zima! Počasí je pod mrakem, sotva 20 stupňů a jak jedeme na motorce, tak fouká a je nám fakt dost zima.
Cesta zpátky je docela vopruz a tak nám aspoň zpívám, abychom se aspoň trochu zabavili 🙂 Po příjezdu jdeme ještě na véču. Bus směrem na sever má přijet mezi 19 – 24 hodinou. To si nedělám srandu! Oni nám opravdu na příjezd autobusu dali takhle obrovské rozpětí! V sedm hodin radši voláme do hotelu, že jsme kus vedle na večeři, jestli máme spěchat. Zatím o busu nic nevědí. No, bezva. Čekáme tedy podle domluvy zhruba od půl osmé na recepci na příjezd autobusu. V mezidobí surfujeme na netu a balíme si vyprané prádlo. V osm nám paní říká, že máme být připraveni v půl deváté na autobus. Jasně, není problém. Jaké je však naše překvapení, když nám v půl 9 oznámí, že už jsme přece dávno měli odejít. Ale kam? Copak nás autobus nevyzvedne tady? Aha, tak prý ne! To nám ale nikdo neřekl! Voláme si taxi. Mezitím si paní ještě začne stěžovat, že jsme jí vrátili motorku s prázdnou nádrží. To si snad dělá srandu! Aby ne, když jsme ji s prázdnou nádrží už dostali. Což nás mimochodem dost překvapilo a málem jsme museli tlačit, kdyby se před náma byla neukázala ta benzínka uprostřed ničeho jako dar z nebes… Ve spěchu odjíždíme taxíkem stíhat autobus. Přijeli jsme naštěstí včas, autobus přijel chvilku po nás. Uleháme ve zmatku do busu, v tom se znovu rozsvítí světla v autobuse, v uličce stojí paní z hotelu, na hlavě helmu a v ruce drží naše… PASY! Cože?!? Pasy? My jsme tam v tom zmatku a kvůli nedorozumění málem zapoměli pasy! To by byl průšvih! Bože! Ještě že nám je ta paní v poslední vteřině na motorce přivezla. To byla teda řada nedorozumění! S rozporuplnými pocity odjíždíme z Dong Hoi a vydáváme se na 12 hodinovou cestu na sever do Ha Long.
