od 23.3.2013
Po příletu na letiště v Dubaji jsme hledali něco k snědku. Nakonec jsme zakotvili v trošku “luxusnější” restauraci a dali si tác plný mořských potvůrek. Samé chobotničky, krevety apod. To bylo něco pro mě! Ale moc očiček to naštěstí nemělo a chutnalo to výborně, takže dobrý! 🙂 Platili jsme 100 místních šušní. Do teď vlastně nevíme, co tam mají za měnu a kolik to teda stálo, ale hlavně že jsme si dali do nosu! 🙂
Pak jsme museli párkrát obejít letiště než jsme našli dvě volná lehátka na spaní. Všude bylo i v tuhle noční hodinu (kolem 3. ranní místního času) spousta lidí a každou chvíli tu odlétalo letadlo do celého světa. My letěli až 9:25 ráno, proto ta lehátka. Noc na letišti moc příjemná nebyla. Lehátka byla docela tvrdá a přednastavená na polohu v polosedě, bylo tam světlo, kolem pořád někdo chodil a hlavně byla docela zima. Asi jim tu jela klimatizace na plné obrátky. V noci jsem padla únavou a rychle usnula, k ránu jsem se ale modlila, abychom už letěli. Tak od 6 hodin jsem nespala a četla průvodce. Spíídy to měl naopak. V noci prý moc nespal a když k ránu usnul, tak už musel za chvíli zase vstávat. Do letadla jsme vstupovali na “final call”, ale v pohodě. Seděli jsme u okýnka a na obrazovce sledovali vzlet. Adrenalin 🙂 Šestihodinová cesta do Ho Chi Minh City docela utekla. Spííďák většinu doby spal a palubní personál pořád nosil nějaké dobroty, až jsme to ani nezvládali jíst. Dokonce nás obsluhovali Slovák a Slovenka. Přílet do Saigonu kolem 19. hodiny místního času, posun oproti ČR 6 hodin plus. Tady už je ale tma. Na letišti zkoušíme reklamovat Spííďákův poničený batoh. Bohužel neúspěšně. Pán se jen usmívá a říká “Sorry”. No, bezva…
Venku už nás čeká sympatický pán menšího vzrůstu s nápisem “Michaela Kalátová”. Nevím, jak nás poznal, ale hned na nás mával 🙂 Po rychlém welcome džusu na uvítanou v našem ubytování Madam Cuc jsme kolem 22. hodiny večerní vyrazili do víru osmimilionového města. Prý se po půlnoci nemá moc chodit venku, takže vcelku odvážný čin… 😃 Je tu vedro k padnutí.
Domů píšu sms, ať pozdravují sníh 🙂 První dojmy z Ho Chi Minh City trochu rozpačité – trochu smradlavé a docela špinavé město, všude tisíce motorek. Přejít ulici vyžaduje docela kuráž. A když si vzpomenu na krysy a šváby, které jsme na ulici potkali po půlnoci… No fuuuuj! Mám z toho hrůzu ještě teď! Ještěže naše ubytování vypadá docela čistě, žádné hnusné potvory tu snad nebudou… Ale první véča stála za to – dostali jsme tři alkoholické koktejly za cenu dvou, tak jsme si dali do nosu 🙂 A k tomu první typické vietnamské jídlo. Spíídy měl něco jako ovocný salát s kuřecím masem a já takové zelené výhonky s hovězím. Oboje byla fakt mňamka 🙂
