od 11.4.2013
Ráno máme v osm hodin společnou snídani a po ní check out z kajuty. Po snídani si jdeme ještě rychle na chviličku lehnout a potom si při cestě na pevninu dáváme další vietnamské kafe. Bohužel není tak dobré jako dva dny předem, ale zas je mnohem levnější 🙂 Cesta na pevninu je docela dlouhá, tak si ještě naposledy užíváme netypické ostrůvky a plovoucí domky.
Po vylodění máme ještě společný oběd, na který jedeme kousek od hotelu, ve kterém jsme bydleli z pondělí na úterý. Po chvíli čekání vyrážíme minibusem do Hanoje. Bohužel nastupujeme poslední, takže sedíme jen na takových improvizovaných sedačkách, takže cesta není extra příjemná. Po cestě stavíme na pauzu záměrně v takové nákupní hale s velkým množstvím ručně dělaných výrobků a suvenýrů. Kromě zmrzliny ale nic nekupujeme. Když po čtyřech hodinách přijíždíme do Hanoje, tak se náš průvodce začne ptát, kde kdo chce vystoupit. Všichni diktují adresy hotelů, jen my jsme za exoty, protože ještě nemáme přesný plán na následující chvíle a tak chceme vystoupit prostě jen kdekoli v centru. Mezitím se snažím na chatu v mobilu domluvit s jednou společností na tom, zda by se dalo ještě dnes večer vyrazit na trek do Sapy. Tvrdí, že už je moc pozdě, pro odjezd na další den nepochopitelně zvyšují cenu a navíc se mi vybíjí mobil, takže to nakonec padá. Kdesi v centru Hanoje se ptáme v zapadlé cestovce Joy travel na totéž. Tady naopak tvrdí, že není problém ještě dnes do Sapy vyrazit a nabízejí slušnou cenu. Za tři dny trekování a jednu noc navíc v hotelu s volným programem platíme zhruba 10 000 000. Spíídy jde tu strašlivou částku vybrat na 5 x do bankomatu. Naštěstí s ním jel místní borec na motorce, ale i tak měl Spíídy docela strach, aby ho po tak dlouhém pobytu u bankomatu nechtěl někdo okrást. Vše ale dobře dopadlo, zaplatili jsme a vyrazili zhruba na dvě hodiny do centra Hanoje. Napřed jsme šli na jídlo do takové docela západně vypadající restaurace, kde jsem si já dala špagety a Spíídy sendvič. Mňam! Přecejen už jsme těch typických vietnamských pokrmů a rýže trochu přejedení, když je na většině výletů máme k obědu i k večeři… Potom si Spíídy koupil za 500 000 tenisky, protože zjistil, že svoje asi někde ztratil nebo zapomněl a já si koupila elasťáky a ponožky, abychom byli lépe vybaveni na zimu a trekování v Sapě. Následně se vracíme v osm hodin do tourist office, odkud nás taxík již v ceně zájezdu veze na vlakové nádraží. Náš voucher musíme nejprve vyměnit za opravdové jízdenky a potom vyrážíme k vlaku. Cestou nám nějaký borec bere jízdenky a vede nás k vlaku. Spekulujeme, zda je to pomocná síla z naší cestovky. Borec neřekl ani slovo a nakonec si řekne o tip! To je drzost! My se ho o nic neprosili a rozhodně bychom to zvládli bez něj, takže od nás rozhodně nic nedostane. Nastupujeme do kupé a čekáme, kdo půjde k nám. Je to postarší domácí pár. Necháme pána s paní spát dole a sami lezeme na horní postele. Chvíli si s nimi “rukama, nohama” povídáme a potom už jdeme spát. Lehátka ve vlaku jsou docela příjemná.
