od 15.4.2013
Včera odpoledne nám slíbili, že naše laundry bude dnes ráno v osm suché. Samozřejmě to ale nesplnili a v klídku nám říkají, že bude až odpoledne. Jelikož ho ale potřebujeme na trek, tak je to docela problém. Nakonec si ho bereme vlhké, lepší řešení nás nenapadá. Už takhle na nás musí naše motorbike-taxi čekat. Motorky nás vyvážejí do 1800 m.n.m.odkud vyrážíme na cestu. Naši skupinu tvoříme my, náš Australan a dvě Vietnamky, které jsou oblečené jako na severní pól a na nohou mají totální šlupky. No, tak to bude sranda. Jestli vylezou ony, tak my určitě taky… Plus máme s sebou dva nosiče. Docela příjemnou cestou vyrážíme do prvního základního tábora, kde se scházíme s dalšími skupinkami, které mají namířeno na vrchol a dostáváme oběd. Výstup do druhého základního tábora je o poznání náročnější. Za nízké viditelnosti se škrábeme po kamení a kořenech prudce do kopce.
Do druhého tábora jsme dorazili kolem druhé odpoledne. Všude je mlha, na žádnou procházku se jít nedá, tak co teď? Nechápeme, proč jsme museli vyrážet tak brzo, když tu teď trčíme jako ztroskotanci a je nám zima. Jdeme se do bambusového stanu ohřát k ohni a pozorujeme naše nosiče při vaření. U ohně mi usychá i mokré oblečení z rána. Sláva! Po vydatné večeři se zase trochu nudíme a tak začínáme hrát karty s Australanem, jedním Němcem a třetí Vietnamkou, která narozdíl od naší dvojice umí obstojně anglicky. Je to sranda. Spíídy se učí nové anglické slovíčko – delt a má z toho záchvaty smíchu 🙂 Teda my všichni 🙂 Atmosféra je příjemná a spát se nám ještě nechce a tak se vracíme k ohni, kde popíjejí naši guidi a pozorujeme je.
O jednom z nich se dozvídáme, že tu hledal byliny na rakovinu a objevil tak tuto cestu, která vede na nejvyšší vrchol. Od té doby tu žije už deset let v nedaleké jeskyni. Zvláštní příběh. Dostali jsme od guidů napít rýžového vína a pak už šli raději spát, protože se šíří info, že možná budeme vstávat už v pět hodin nebo tak. Před usnutím jsme se ještě docela nasmáli. V noci nás vzbudil silný vítr a bouřka až nám ulítily dveře, respektive ta část, která tu ještě zbývala. Caveman pak už nechal celou noc rozsvíceno. Takovýhle nečas tu asi přece jen nemají každý den. Měla jsem docela strach, ale nakonec jsme naštěstí nikam neodletěli, tak fajn 🙂
