od 24.3.2013
Ranní budík na 8:30 ledabyle zamačkáváme a spíme dál. V 9:00 se s hrůzou probouzím… Nebyla snad snídaně do devíti? Nebo 9:30? Každopádně spěcháme totálně rozespalí dolů, ať o ni nepřijdeme. Paní nám dává vybrat mezi eggs a omelet. Spíídy si dává vajíčka, já omeletu. K našemu překvapení dostaneme oba to stejné – vajíčkovou omeletu 😃 Jak prosté 🙂 Potom jdeme zpátky nahoru a dospáváme spánkový deficit z letiště, dnů před odletem a taky časový posun. Teprve v půl druhé nás budí uklizečka, ale vstávat se nám vůbec nechce. Zrovna jsme tak pěkně spali… Asi o hodinu později vyrážíme poprvé za dne do víru velkoměsta.
První den v Ho Chi Minh City je ve znamení nákupů. Sháníme to, na co v Čechách nezbyl čas. Pro mě sandále a kloubouček a dále antimalarika, obal na můj nový Samsung a moskytiéru. Sehnat cokoli z toho v Saigonu je nadlidský výkon. Ve všech sportech prodávají max pár triček Nike. Žádný pořádný outdoor shop nikde. Obal na mobil nakonec kupujeme v nákupním centru v originálním Samsung shopu, se štěstím nakonec seženeme i sandále a antimalarika, i když jsme z toho shánění málem vylétli z kůže! Příště bychom si tyhle věci měli vézt zodpovědně z Čech. Ale Spííďák říká, že je to takhle větší sranda. To má asi pravdu 🙂 Zážitek to nebyl extra pozitivní, ale zato intenzivní. V mezidobí jsme zvládli navštívit také Rembrandtovo válečné muzeum.
Expozice je rozdělena do několika tématicky rozdělených oblastí týkajících se vietnamské války severu proti jihu. Člověkse alespoň dozví něco nového, ale tři miliony mrtvých Vietnamců, z toho dva miliony civilistů, pohnuté osudy lidí a zmrzačené děti rodící se ještě po válce s vadami díky chemickým zbraním… Pěkná deprese 🙁 Venku stály vystavené americké i vietnamské vrtulníky, letadla a tanky. Bylo se určitě na co dívat! Prochodili jsme tak nějak celé centrum a viděli také Reunification Palace, Notre Dame a Cityhall. Ho Chi Minh City jsme si užili dosytosti, zítra vyrážíme na jih.
