od 27.3.2013
Noc v HCMC opět příšerná! V tom strašném vedru na nás foukaly dva větráky, já šla spát s mokrou hlavou, takže jsem na tom vydrholci asi prochladla a od rána mě bolí hlava jako střep. Ach jo. Už mi ten pobyt v HCMC docela stačil.
Vyrážíme na Chu Chi tunnels. Máme opět skvělého průvodce, který v autobuse vypráví o Vietnamu. V Chu Chi je to opět super. Zjišťujeme téměř na vlastní kůži, jak vojáci z Vietkongu bojovali proti Američanům.
Napřed shlížíme video, a pak následují reálné ukázky. Lezeme do krytého tajného vstupu, procházíme malou část tunelu. Průvodce nám ukazuje pasti, které Vietkong Američanům nastavoval. Chtunáme typické jídlo – nějaké brambory s ořechy. Na konci si připlácíme za střelbu z válečné zbraně. To je teda síla! Musíme mít na uších sluchátka a každá rána člověka úplně zabolí do ramene. Po lese bych s tím běhat teda fakt nechtěla!
Po příjezdu zpět do HCMC jdem na oběd a sháníme internetovou kavárnu. 17:15 už máme být v čekárně na autobus, který má přijet v půlu. Reálně odjíždíme v 18:00 do městečka Dao Loc. Poprvé na vlastní pěst! Snad půjde vše podle našich představ. Autobus je super luxusní a dostáváme vodu. Místnímu “stewardovi” však při hlášení nerozumíme ani slovo. Občas zastavujeme a děláme pauzy, takže je čas dojít si na záchod a koupit si něco k jídlu. Po dlouhých 4 hodinách cesty po 22. hodině konečně vystupujeme. Docela snadno jsme našli doporučené ubytování z průvodce. Z bydlení za 9 dolarů je teď hotel se 2 hvězdičkama. Po nedorozumění s recepčním kupujeme na 1 noc pokoj se dvěma dvojlůžky. Stojí to 300 000 “šušní”. Sice to není úplně málo, ale teď v noci není moc prostor to řešit. Hlavně, že jsme tu sehnali ubytko tak rychle. Aspoň si užijeme trochu pohodlí 🙂
