od 28.3.2013
Ráno jdeme na snídani do jakéhosi lokálního “Mekáče” jménem Loterie a vymýšlíme, jak se dostat k Dambri Waterfall. V průvodci to nazývají takhle, ale v mapě ani Google maps nic takového nenajdeme. No, bude to asi sranda. Taxikář nám nabízí, že nás tam hodí za 600 000. On sám tedy neumí ani slovo anglicky, tak to řešíme s kýmsi po telefonu. Nakonec se rozhodneme zeptat v hotelu na číslo na Xe Om (motorka s řidičem). Po deseti metrech od taxíku nás ale zastavuje nějaký chlapík, že nás tam každého doveze na motorce za 2 x 200 000. To berem. Pán rychle volá nějakému druhému motorkáři a křičí do telefonu. Asi něco jako “Heeej, pojeď, máme kšeft!” 🙂 Já sedám na motorku k tomu prvnímu chlapíkovi a už míříme směr vodopády. Spííďák nasedá k tomu druhému a já doufám, že je někde za mnou. Pán na mě zkouší mluvit trošku anglicky, a tak se dozvídám, že je to Číňan a ve Vietnamu už žije 31 let, a taky, že všude kolem pěstují kafe a zelený čaj. Dambri waterfalls jsme díky pánům našli bez problémů. Když jsme platili vstupné na vodopády, páni motorkáři nám rovnou z ruky vzali peníze za cestu a rozdělili si je mezi sebe. A sakra! My chtěli platit až na konci, takhle oni totiž nemají žádnou motivaci na nás čekat. Tak snad nám neujedou!
Dambri waterfalls byly parádní!
Sešli jsme dolů k vodopádům, chodili dole po můstku, kam na nás z vodopádu stříkala voda a pak jsme šli pěšinou nahoře skoro až za vodopád. Ten byl sice mnohem menší, ale zase jsme se u něj mohli vyblbnout. Zpátky nahoru jsme jeli takovou “horskou dráhou”. Naši motorkáři na nás nahoře pořád kupodivu čekali. Uf 🙂 Motorkáři nás dovezli zpět do Bao Loc. Vysvětlit jim, že nechceme na hotel, ale na autobusové nádraží bylo docela náročné, ale nakonec se zadařilo. Autobus jede za 30 minut. Běžíme proto naproti přes ulici na jídlo. V rámci urychlení si dáváme hamburgery. Akorát, když je dodělali a zabalili nám je s sebou, tak jsme viděli přijíždět bus a spěchali na nádraží. To to klape 🙂 K našemu překvapení je autobus lůžkový. Cesta ubíhá docela rychle. Při našem příjezdu do Da latu hustě prší. Na nádraží nám nějaký borec z té autobusové společnosti nabízí, že nás hodí do města zadarmo. Nechápeme sice proč, ale spolu se třemi Španělkami se necháme svézt. Vysazuje nás přímo před jejich kanceláří nabízející turistické služby včetně ubytování. Nabízejí nám noc za 200 000, takže hned s radostí přijímáme. Podvečer ještě stíháme návštěvu Crazy house. Už se nám setmělo, takže je to trochu jako strašidelný dům. Taková atrakce pro turisty, no. Ale každopádně zajímavý nápad – dům ve stylu Alenky v říši divů.
Spousty propletených schodišť, podivně tvarované baráky a zvláštní vybavení. Jinak Da Lat je takové výše položené horské městečko (něco kolem 1500 m.n.m.), takže je tu trochu “chladnější” vzduch, což nám tedy vůbec nevadí a moc se nám tu líbí 🙂
