od 29.3.2013
Dnes jsme se rozhodli zkusit poprvé v životě canyoning. No, to byl teda zážitek! Naši dva průvodci “Hoy” a “Voa” nám poskytli veškeré vybavení a vysvětlili, jak slaňovat. Nejprve jsme slaňovali na souši, pak do vody a pak to přišlo… Slaňovali jsme dolů vodopád! No, to bylo něco! Spíídy šel odvážně první a já po něm. Docela jsem se bála, šla jsem opatrně a pomaličku, aby mi neujely nohy. Na konci jsem pak musela skočit asi ze 4 metrové výšky. No, fuj! Po tomhle silném zážitku nám naši průvodci připravili piknik a “Voa” nás učil, jak se co řekne vietnamsky. Bohužel, nepamatuju si z toho vůbec nic 🙁 To se prostě nedá 😀
Hned po jídle začal strašný slejvák, stáli jsme pod stromem, ale za chvíli jsme byli úplně mokří a začínala být pěkná zima, tak jsme raději pokračovali dál. V mezidobí nás ještě čekala zvláštní místní skluzavka, která se jela po zádech, hlavou dolů! Následně nás čekal skok ze 7 metrové výšky. Možná trochu překvapivě to pro nás byla snad nejtěžší disciplína. Spííďák se nemohl odhodlat, tak jsme se chvíli hecovali, až jsem nakonec jako první skočila já. To teda byla výzva! Spííďák nakonec skočil po mě, takže jsme to oba dokázali. Paráda! 🙂 A pak poslední disciplína – washing mashine. Huy upozorňuje, že je to nejtěžší disciplína, tak máme docela strach a vůbec netušíme, co nás čeká. Slaňujeme z boku vodopádu, který nás následně “nabere” a “vyhodí” dole. Docela sranda 🙂 Nějak extrémně náročné to ani nebylo.
Večer jsme sháněli kola na zítra, bohužel zatím neúspěšně, tak jsme si v krámku koupili bagetu a snědli si ji na schodech v centru dění. Velký úspěch dnešního dne byl, že nám konečně jedna schopná paní poradila, že když nám nefunguje kabel od foťáku, tak si u ní Spíídy koupil za 100 000 čtečku karet, teď se nám snad konečně povede ji zformátovat. K večeři jsme měli místní specialitu – “hot pot” – takovou polévku s mořskými plody na ohřívači, Výborná, ale moc nenasytí. Museli jsme pak shánět další večeři, Míša dokonce dvě.
